Sbohem a šáteček

Maturanti už mají svaťák. A já svatej klid a pokoj. :-D Ne, vážně, nakonec jsme se s mými prvními pseudo-maturanty (kteří vesměs k maturitě z angličtiny nejdou) rozešli v dobrém. Když ještě chodili do školy, tedy před uzavřením klasifikace a spočítáním procent absence, přinesla jsem do školy dvě lahve dětského šáňa. Původně jsem chtěla i upéct nějaký dort nebo koláč a napsat tam "All's Well That Ends Well" ("Konec dobrý, všechno dobré" - hra od Shakespeara), ale nevěděla jsem, jestli zrovna nebudou ve škole jen tři maturanti... To by nemělo cenu. Šáňo se v ledničce nezkazí, dort by vydržet nemusel, tak jsem to pak zavrhla. Takže i když nás v té době čekalo ještě asi deset společných hodin, bouchli jsme ho na rozloučenou a pak jsme se skoro celou hodinu bavili o tom, jaká byla after party po maturáku, kdo se kam hlásí a dostal na školu a z čeho se bojí maturovat nejvíc. Kdo by nás pozoroval, myslel by, že jsme fakt skoro kámoši... ale jejich otrávené obličeje skoro na každé hodině si budu pamatovat do smrti.

Ač se to zdálo neuvěřitelné, doklepali jsme to do posledního zvonění. To bylo hlučné, smradlavé a snad i zábavné... Z průběhu posledního zvonění na téhle škole mám pořád smíšené pocity. Někteří studenti to zbožňují a i když mají třeba výuku až od devíti, klidně přijdou do školy na půl osmou, aby to neprošvihli a měli taky tváře pomalované rtěnkami nebo byli postříkáni vodou, vodou s octem a kdo, čím ještě. Slyšela jsem asi dvanáctileté kluky, jak jeden říkal druhému: "Já jsem jako měl i nějaký peníze, ale schválně jsem řekl, že jim žádný nedám, aby mě taky počmárali!!!" Skoro všichni studenti, kterých jsem se ptala, jsou s průběhem posledního zvonění tak nějak smířeni a pokud to nejde do extrémů, nevadí jim to (pozn. jak přesně probíhá, jsem tu psala loni). Nicméně stejně letos zase kolegové zabavili celé plato vajec a další zakázané substance, viz fotka níže.

Samozřejmě, většina maturantů asi zákaz respektovala. Ale když vám ráno do třídy přijde student, ze kterého kape voda, ve vlasech má směs mouky, vody a asi šlehačky, oči zarudlé od octové vody a smrdí na dálku, říkáte si, co si vlastně z téhle mazácké tradice děti vezmou...

Ale konec dobrý, všechno dobré. Dokonce jsem od maturantů dostala (jako všichni učitelé, kteří je učili), kytičku jako poděkování za všechno.

No tak jo. Však já jim přeju jen to dobré, věřte mi. Myslím, že jsme se toho naučili hodně navzájem. Tak teď už jen, aby ti čtyři stateční příští týden odmaturovali v pohodě, držte palce...