úterý 22. prosince 2015

Na velikosti nezáleží...?

Naše škola je ohromná, máme snad 800 studentů a určitě přes 60 učitelů. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo jestli bych třeba někdy nechtěla učit na nějaké menší škole... Všechno má samozřejmě své plusy i mínusy.





Nevýhody velké školy:


- strašně moc studentů. Jménem znám asi desetinu, na chodbě mě zdraví většinou jen ti žáci, které učím. Na loňském maturitním plese jsem neznala nikoho z maturantů (letos jich budu znát 15 asi ze 120, wau). Školní prostředí se tak stává trochu anonymním...

- strašně moc kolegů. Jména znám všechny, obličeje taky. Ale ani po roce nedokážu všechny správně spojit (což uznávám, je asi moje vina, nejspíš se málo snažím. Možná jsem si ke společné fotce pedagogického sboru měla dopsat jména a učit se je před spaním, jako jedna naše vyučující na vejšce... ale na to asi nemám). Je tu obecně málo prostoru pro setkávání - na chodbě nebo na dozoru si toho člověk moc neřekne, sborovnu nemáme, porady máme v aule, protože bychom se jinam nevešli... Taková napůl anonymita společnému duchu nepřidá.

- systematická obměna vybavení chce čas. Nemám vůbec žádný vhled do rozpočtu škol, tak je možné, že koupit nové počítače do všech tříd je stejná finanční zátěž jak pro malou tak pro velkou školu - za předpokladu, že větší škola má zase víc peněz. Fakt nevím, ale předpokládám, že díky velkému množství všeho je prostě nutné nové věci dokupovat postupně a rozvážně, protože to stojí velké peníze.

- hodně lidí = fronty na oběd, náročné rozvrhy, nekonečný klasifikační porady. Fronty na oběd jsou někdy až do druhého patra a v jídelně to (i díky děsné akustice) hučí jako v úlu, za chvíli by člověka fakt rozbolela hlava.
Sestavit rozvrhy musí být taky oříšek, když by chtěl člověk vzít v potaz všechny možné faktory - jednak ty povinné (obědové pauzy, nějaké hygienické předpisy apod.), možnosti budovy (omezený počet tělocvičen, výtvarných učeben apod.), požadavky učitelů (ten by potřeboval jedno ráno pravidelně volné na rehabilitace, ta by potřebovala nemít moc odpoledních hodin kvůli dceři ve školce, tamten má ještě druhou práci a potřebuje aspoň dva dny v týdnu odcházet tehdy a tehdy...) a taky nějaký lidský faktor (nedávat matematiku hned po dvouhodinovce těláku, nemít ze dvou hodin zemáku obě dvě od půl 4, z toho jednu v pátek a taky třeba nedat nějakému chudákovi učiteli dozor ráno na chodbě a pak vlastní výuku od 12h). Rozvrhy tak logicky nikdy nemůžou uspokojit každého.
A klasifikační porady, kde se rozebírá třída po třídě, neprospívající za neprospívajícím... o tom už jsme tu psala, to je někdy delší než film Vlk z Wall Street.



Výhody velké školy:

- strašně moc kolegů. Když jste na škole tři angličtináři a z toho vám dva nesednou, může být v kabinetě pěkně dusno. Pakliže je vás ale 11 s výhledem na nového kolegu v příštím roce a kabinet připomíná spíš kancelářský open-space s anglicko-literární tematikou, člověk si svou spřízněnou duši nebo duše najde. Vždycky je s kým probrat hodinu, studenty, problémy, pokaždé má někdo odpověď na vaši otázku, vhodný materiál, tip na dobrou písničku s druhým kondicionálem... a narozeninové oslavy taky stojí za to. :)
Mezi velký počet učitelů se taky aspoň nějak rozmělní ty otravné dozory na chodbách a v jídelně.

- strašně moc studentů. Otevíráte trochu specifičtější seminář? Organizujete zajímavou, byť úzce zaměřenou soutěž? Projekt? Koncert? Výměnu? Na velké škole se pravděpodobně najde dostatečný počet zainteresovaných studentů na většinu takových akcí. Samozřejmě, všeho moc škodí a když je nabídka až příliš pestrá, nemusí to vyjít (např. letos se nám nenaplnil zájezd do Anglie, částečně i kvůli paralelním zájezdům do Švýcarska, Francie a snad Amsterodamu), ale v zásadě se vždycky někdo najde.


- vybavení. Nedokážu posoudit, jestli je to velikostí gymplu, pražskou lokalitou, manažerskými schopnostmi našeho vedení nebo magistrátem jako zřizovatelem, ale takovou knihovnu, jako máme v kabinetě, bych taky chtěla mít. Ať už jde o beletrii pro studenty (která se navíc neustále rozrůstá), odborné knihy pro učitele, další výukové materiály, hry, zjednodušenou četbu v sadách po 16 (pro práci s celou skupinou) nebo obecně vybavení školy (počítače, projektory, repráky...), je to prostě dobrý. Jasně, ne vždycky všechno funguje a pořád je tu co zlepšovat, ale už jen to, že nemusím až na výjimky chodit do hodin s kazeťákem a CDčkem, můžu s celou třídou číst jednu knihu nebo si naplánovat hodinu s videem bez ohledu na to, ve které učebně jsem (tedy jestli je tam plátno), to je prostě pohoda.

- pořád se něco děje. Je nás hodně, tak si mezi sebe můžeme docela pohodlně rozdělit organizaci různých soutěží, zájezdů a projektů. Vypisujeme plno různých seminářů a témat ročníkových prací, myslím, že studenti mají docela z čeho vybírat.

Ne/výhody velké školy?
Je tu pár věcí, které jsem nedokázala jednoznačně zařadit, posuďte sami.

- velká instituce = hodně pravidel? Nevím, jestli je to dané velikostí naší školy nebo prostě obecně jejím nastavením a atmosférou, ale přijde mi, že je tu mraky pravidel. Jak pro studenty, tak pro nás učitele. Velká instituce musí samozřejmě fungovat podle nějakých regulí a já bych nechtěla být v jejím vedení, abych je musela vytvářet. Občas mi ale přijde, že jsme až příliš svázaní jejich urputným dodržováním...

- konkurence. Je tu větší konkurence mezi studenty - vyhrát školní kolo olympiády je těžší, protože je tu logicky i větší procento nadanějších studentů. Jestli je to motivací nebo nevýhodou asi záleží na každém studentovi zvlášť.
A je tu koneckonců i konkurence mezi učiteli - ani ne tak u nás v kabinetě mezi angličtináři, tam je to naštěstí nastavené nanejvýš přátelsky, ale mezi kabinety určitá rivalita občas znát je. Přijde mi to absurdní, porovnávat výkony a výsledky mezi předměty, je to přece míchání jablek s hruškami, ale kolikrát jsem na obědě slyšela uštěpačnou poznámku o "té naší brilantní angličtině, co vy tam pořád děláte?" To trochu zamrzí.

Asi ne všechny věci souvisí s velikostí školy. Možná i malá škola může mít obří didaktickou knihovnu a ve velké se mohou všichni učitelé znát a tykat si. Obě školy, kde jsem byla na praxi, byly spíš malé, ale to bylo na tak krátkou dobu, že spíš stejně nemám s čím srovnávat... Tak si užívám obří gympl se vším všudy. :)