Školní rok v půlce

Co mi jako studentce často chybělo, byla možnost vyjádřit svůj názor. Na střední ani na vysoké se nás nikdo moc neptal, jaký způsob výuky nám vyhovuje, co nás baví a jestli nám hodiny něco dávají. Přitom i ti mladší teenageři umí rozpoznat, jak se naučí víc a co jim přijde smysluplné.

 Na začátku roku jsem proto všem třídám rozdala krátký dotazník, který mi měl pomoct zmapovat jejich potřeby, preference a taky motivaci - ptala jsem se, jak dlouho se učí angličtinu, jestli jim to přijde důležité nebo ne a proč, co je jejich cílem v učení se jazyku, v jaké dovednosti se cítí slabí a v jaké silní (čtení, psaní, poslech nebo ústní projev), jak se jim dobře pracuje (ve dvojicích, samostatně, ve skupinkách...) a co od hodin vlastně očekávají.
Mile mě tenkrát překvapilo, že všichni si jsou vědomi toho, jak je angličtina dneska důležitá. Mám štěstí, že neučím třeba matiku nebo zeměpis - myslím, že namotivovat studenty tam bude určitě o dost těžší.

No a protože jsme v polovině školního roku, přišel čas naše hodiny zhodnotit. Probírali jsme nejdřív pololetní známky, krásnou myšlenkovou mapou jsme si zopakovali, co všechno ovlivňuje známku na vysvědčení (průběžné známky, aktivita v hodině, domácí úkoly atp.) a pak mi na papírek každý napsal známku, kterou si myslí, že by měl dostat. Potom jsem jim řekla já, jaké známky mám v plánu jim dát a pakliže jsme se lišili, bavili jsme se o tom, proč jim chci dát jinou známku než na jakou se cítí. Kupodivu jsme se moc nerozcházeli a když už, tak měli tendence se spíš podceňovat - a já bych jim taky často ráda dala známku "mezi", třeba 1- , ale to bohužel nejde.
Bylo to opravdu zajímavé, papírky jsem si pak vybrala a byla jsem překvapená, jak byli někteří studenti schopní zreflektovat svou práci: "Asi dostanu dvojku, i když bych mohla mít na jedničku. Moc ale nedělám úkoly a taky na testy jsem se moc neučila, tak tam mám blbý známky.", nebo: "Známky mám asi mezi jedničkou a dvojkou, ale hodiny mě baví a fakt se snažím, tak doufám, že by to mohla být jednička." Přišlo mi to jako smysluplná aktivita - někteří učitelé prý ani neoznamují, co jim na vysvědčení dají, což je podle mě špatně.

No a pak, těsně před vysvědčením, kdy známky už byly dávno uzavřené, jsme hodnotili naší (mojí) pololetní práci. Zase jsem v každé třídě se studenty vytvořila velkou myšlenkovou mapu, jaké kvality by měl mít dobrý učitel - už jsem se ani nedivila, že byli schopní dát dohromady snad všechny kvality, které se popisují v učebnicích didaktiky a metodologie. Jsou prostě jen mladí, ale rozhodně ne hloupí! Kromě těch klasických kvalit jako dobrá znalost svého předmětu, znalost metodologie, férovost, pozitivní přístup ke studentům a jejich potřebám a schopnost sebereflexe, zmiňovali i body jako "měl by nás znát křestním jménem", "neměl by tahat osobní problémy do hodin", "měl by uznat, že existují i jiné předměty, než je ten jeho a brát ohled na to, že studenti mají úkoly i jinde", "neměl by měnit pravidla uprostřed hry a nikomu to neříct" a v neposlední řadě "dobrá učitelka by neměla hned otěhotnět a opustit nás".

Když jsme si tedy ve třídě ujasnili, jak by měl dobrý učitel vypadat, připomněla jsem jim ještě výsledky z jejich dotazníků ze začátku školního roku (třeba: "Ve vaší třídě jste se necítili moc jistí v poslechu, naopak vám jde mluvení, chtěli jste pracovat nejvíce ve dvojicích, nechtěli jste trávit moc času kontrolováním úkolů a chtěli jste se naučit hodně nové slovní zásoby.") No a pak měli studenti za úkol zvážit všechno, co bylo v myšlenkové mapě na tabuli, také to, jestli naše hodiny odpovídaly aspoň trochu jejich preferencím z dotazníků a tak vůbec - co se jim v hodinách líbí, co nelíbí a co by třeba chtěli změnit. Psali samozřejmě anonymně, ujistila jsem je, že ani podle písma to nepoznám, což je vážně pravda. Z 90 studentů si pamatuju písmo asi třech, čtyřech lidí, pokud je něčím zvláštní (třeba extrémně nečitelné). A dohledávat autory psaníček podle písemek nebo esejí? Na to se*e pes, jak říká můj brácha.

A jak to dopadlo? Docela podle očekávání: z pěti tříd mám zpětnou vazbu vesměs pozitivní, z té jedné, protivné, spíš negativní.

V těch kladných vyjadřovali spokojenost s průběhem hodin, s pravidly, která máme, s rozmanitostí aktivit, s vysokou náročností a dokonce mi někdo pochválil i styl oblékání. :-) Když už se jim v těchto pěti třídách něco nelíbilo, byly to černé puntíky za nenošení domácích úkolů, psaní esejí (jelikož psaní obecně není moc oblíbená činnost) a pak psali, že by možná zvládli i více nových slovíček, ale ať to nikomu neříkám - asi  nechtěli, aby se pak po sobě ve třídě koukali, kdo jim "objednal" více práce.

V té mé protivné skoro-maturitní třídě to dopadlo spíše obráceně, tedy jen pár studentů bylo s hodinami spokojených: ocenili mou přípravu, neustálou snahu z nich něco dolovat a nová slovíčka. Tomu zbytku se nelíbilo skoro nic - že trávíme moc času kontrolou domácích úkolů, že nechtěli ten online pracovní sešit, že nemají pocit, že by se někam moc posunuli, že je nebaví, jak se jich pořád na něco ptám, i když mi třeba nechtějí říct svůj názor, ale že mluvení bychom mohli procvičovat klidně víc a pak i věci jako že je nebaví občas měnit učebnu, když potřebujeme projektor s plátnem ("Je to nepohodlný, tahat svý věci do jiný třídy.").
Tady to prostě vypadá, že ať udělám, co udělám, všechno je a bude špatně. Chtějí mluvit? Mluvíme, ale oni mi často odpovídají jednoslovně. Nechtějí ztrácet čas kontrolou domácích úkolů? Zavedla jsme online pracovní sešit, který úkoly kontroluje sám a v hodině tím tak strávíme asi jen 10% času, co dřív a díváme se jen na otázky, kde většina chybovala (což já jako správce třídy vidím - o tom někdy jindy). Ale to se jim taky nelíbí. A když se snažím hodinu připravit zajímavě, třeba s nějakým úvodním videem, zase jim nevoní, že se musí přestěhovat do jiné třídy, když jsme zrovna ve třídě bez plátna. To by se z toho jeden fakt zbláznil...

Co teď s tím?

Určitě bych se k jejich komentářům chtěla nějak vyjádřit, aby neměli pocit, že jsem to smetla pod stůl. A to ve všech třídách. Tedy, ne se nějak obhajovat nebo chvástat (i takové zhodnocení evaluace jsem na vysoké zažila a bylo to fakt trapné), ale postavit se k tomu nějak konstruktivně. Vysvětlit, proč dělám nějaké kroky, které v hodnocení okomentovali, pokusit se společně dohodnout na nějakých změnách, pokud si je přejí a mně přijdou smysluplné, třeba častější mluvní cvičení s hodnocením na známku (to si vážně v jedné třídě přejí, nevymýšlím si). A jak se na další společné práci dohodnu s těmi protivkami, to se teprve uvidí...