Naopak státní maturita je stejná pro všechny školy. Před několika lety bývaly dvě úrovně, lehčí a těžší, ale zůstala jen ta lehčí a zatím to nevypadá, že by se stát vrátil ke dvěma úrovním. Je to úroveň B1, takže asi taková, co by měl náš gymnaziální student mít minimálně dva roky před maturitou, spíše dřív. Je to tedy pro ně směšně triviální, ale nedá se nic dělat, takhle to stát určil. Maturita se zde skládá z didaktického testu (gramatika, slovíčka atd), poslechu, psaní a ústní části. Tu ústní část hodnotíme my, učitelé ve škole, zbytek se skenuje a posílá k ohodnocení Cermatu. Je tedy třeba, aby všichni učitelé hodnotili tu ústní část stejně, měli podobná měřítka a očekávání - a proto je potřeba mít to školení pro "hodnotitele".
Vyškolit se může až učitel, který učí na nějaké škole, protože na školení vás musí "nominovat" ředitel školy. Je škoda, že si ho nemůže už dopředu udělat třeba student pedagogické fakulty, protože ho stejně bude potřebovat a musím říct, že první rok ve škole je toho tolik, že školení, které mi zabralo desítky hodin, bych si ráda odbyla dříve.
Ústní maturitní zkouška z cizího jazyka trvá 15 minut, učitelé tam sedí klasicky dva - jeden zkoušející, jeden přísedící. Oba si vedou o průběhu zkoušky záznam (ten, co zkoušku vede, tam toho bude stíhat psát samozřejmě míň, zatímco přísedícímu se nezastaví ruka) a na konci se musí shodnout na bodech, které studentovi dají, aby výsledek mohli svorně prezentovat maturitní komisi.
Školení nejdříve probíhá formou e-learningu. Po té, co se zorientujete v nesmírně nepřehledném webovém prostředí a najdete si moduly, které je třeba studovat, můžete začít vesele pročítat a proklikávat informace, které pak potřebujete k úspěšnému absolvování několika online testů. Musíte úspěšně splnit všechny testy, abyste si mohli vytisknout osvědčení o e-learningu, které pak přinesete na prezenční školení. Ale to je v tuhle chvíli hudba budoucnosti - teď si potřebujete ujasnit, jak vypadá student na úrovni B1, podle které máte hodnotit, jaké má ta 15 minutová ústní zkouška části, kolik je kde možné získat bodů, za co a jak se body strhávají, jakým stylem se sčítají nebo průměrují nebo co dělat, když se ti dva učitelé na bodech neshodnou.
Přestože to vcelku není zas tak složité, jeden test jsem udělala až na třetí (poslední možný) pokus. Možná taky proto, že neumím počítat a myslela jsem si, že 5 bodů děleno třemi je "1, zbytek 2" - ale ono je to 1,6, což se zaokrouhluje na dva... takže mi ty body nikdy nemohly vyjít správně.
Pak vás čekají ještě dvě prezenční školení, každé asi na čtyři hodiny (během odpoledne, ne ráno místo práce samozřejmě). Tady si zopakujeme, co už víme z online části školení a zkusíme si podle video nahrávky reálně maturity studenty ohodnotit a rozebrat, kolik bodů by měli kde dostat. To je ta nejpraktičtější část školení a je škoda, že na ni nebylo více času. Na druhém prezenčním školení si pak znovu cvičně zkusíme ohodnotit dva studenty, jednoho fakt marného a jednoho excelentního, a pak už jsou před námi poslední dvě nahrávky, které hodnotíme do záznamových archů "naostro". Tahle naše hodnocení se pošlou Cermatu a pak šest týdnů čekáme, jestli naše hodnocení odpovídá standardu a je tam jen minimum odchylek od oficiálního, správného hodnocení. Většina z nás byla úspěšná a studenty jsme ohodnotili "standardně", takže jsme certifikací prošli, hurá. :)
No a o co tam vlastně jde, kde jsou ty potenciální zádrhele? Tak třeba na gymnáziích je výstupní úroveň obecně vyšší než ta požadovaná B1. Minulý týden jsem dávala maturitní poslech sekundě (je jim 12 let!) a měli tam jen minimum chyb. Učitele tedy může svádět odklánět se od oficiálních pracovních listů a pokročilého studenta, kterého navíc znají mnoho let, se u maturity ptát i na doplňující otázky, které nejsou předepsané. Jenže co se stane, když se místo otázky "Kde bys žil raději, na venkově nebo ve městě?", která pátrá po základních preferencích, zeptám "Popiš mi výhody a nevýhody života na venkově a ve městě", která už očekává jistou schopnost argumentace a pokročilejší slovíčka pro porovnávání? Může se stát, že tam student díky náročnosti otázky naseká víc chyb. A co teď? Já mu je přece musím ohodnotit, tedy strhnu mu za ně nějaké body, ale vlastně kdyby byl tázán na tu lehčí otázku, třeba by je tam ani neudělal...
Nebo jiná situace: v poslední části je dialog mezi učitelem a studentem, třeba "Představ si, že učitel je Tvůj kamarád, se kterým chceš strávit jeden den prázdnin. Domluvte se, co spolu podniknete." Student si rozhovor a nějaké nápady připraví na potítku a začne: "Tak já myslím, že bychom třeba mohli jít do bazénu." a učitelka mu odpoví: "Jé, do bazénu? No já nevím, já plavu nerada." No a student, který měl připravené další podrobnosti, jako kde se sejdou, do jakého bazénu by mohli jít a kolik to tam tak stojí, teď může svoji přípravu zmačkat a zahodit do koše. Ten, kterého jsme sledovali na nahrávce, se s tím popral dobře - přehodil aktivitu na učitelku: "Aha?! No, tak já nevím... Tak kam bys chtěla jít Ty?!" Je ale třeba myslet na to, že slabšího studenta by to opravdu mohlo rozhodit, mohl by se "zaseknout" - a pak by mu zbytečně utíkaly body na plynulost projevu.
V téhle nahrávce jsme pak ještě viděli, jak učitelka navrhla, že by mohli jít na procházku Prahou a tím studenta vrátila k předchozí otázce, kde měl "Prague" jako téma. To se jednak nesmí a jednak to nebylo zrovna fér, protože tenhle student na předchozí otázce docela vyhořel, poněvadž mu chyběla specifická slovní zásoba pražských památek. Aneb jak v českých školách zjišťujeme spíš to, co student neumí než to, co mu jde...
Další situace, která se na první pohled nemusí zdát jako chyba učitele, může vypadat takhle: Student v první části odpovídá na několik otázek v rámci jednoho tématu, třeba "Služby" (Jak pečuješ o své vlasy? Nechal bys někoho, aby Ti uklidil byt? atp.). Může se stát, že se student i nechtěně odkloní od tématu a odpovídá na něco jiného. V tom případě je úkol učitele, aby ho rychle navedl zpátky k tomu, o čem má mluvit. To by pak studentovi hrozilo odejmutí bodů na nutnou asistenci učitele, ale třeba by ke snížení bodů ani nedošlo, kdyby to byl ojedinělý případ. Pokud ale odklonění od tématu učitel přejde, vystavuje studenta skoro jisté bodové srážce za nesplnění zadání. Navíc pokud student mluvil o něčem jiném, ani třeba nepoužil tu slovní zásobu nebo gramatiku, na kterou otázka mířila - a o body by tak mohl přijít i tam.
Nejhorší asi je, když zkoušíte s kolegou, který dělá podobné chyby. Jak pak máte hodnotit studenta, který neměl šanci ukázat samostatný ústní projev, protože mu do toho váš upovídaný kolega pořád skákal, i když neměl? Nebo studenta, který nemohl předvést, že umí v dialogu předávat slovo, protože váš dominantní kolega v rozhovoru převzal hlavní roli a stal se z toho spíš výslech?
Doufám, že na jaře, až budu přísedět u maturit, tohle nebudu muset řešit. Navíc většina studentů bude stejně asi maturovat z té profilové části, tak se nejspíš dozvím spíš něco z historie Británie než jak umí popisovat obrázky...
Žádné komentáře:
Okomentovat