Morální dilema

Říká se, že zkušenosti jsou nepřenosné. Někdy se ale hodí jen přihlížet a učit se - však taky to nemusím být pořád jen já, kdo něco řeší.

Těsně před uzavřením pololetní klasifikace měla jedna moje kolegyně takové morální dilema. Přišel za ní student, který je zapsaný na její seminář pro maturitní ročníky. Je to odborná angličtina, takže hodně náročný, několik studentů z něj dokonce propadá.
Tenhle student vrcholově sportuje, má upravený studijní plán a do školy moc nechodí, všechno si doplňuje se zpožděním. Kvůli náročnosti semináře mu ta kolegyně už na začátku doporučovala, ať se ze z něj odhlásí a zvolí si nějaký jiný. Neodhlásil se a na semináři byl jednou.
 Jenže se mu to špatně dohání, když na těch seminářích není, takže testy si sice dopsal, ale vychází mu čtyřka na vysvědčení. Z pololetního testu měl dokonce za pět. Klasifikaci má odloženou, takže přestože všichni ostatní studenti už mají známky uzavřené, tenhle student měl asi o týden navíc, aby si mohl všechno doplnit.

No a den před tím jeho odloženým termínem uzavření klasifikace přišel za mojí kolegyní, která tam už ani neměla být, protože učila ten den jen pár hodin - a prosil ji, jestli by si známku mohl ještě vylepšit. Vypadlo z něj, že se hlásí na univerzitu do Ameriky a nesmí mít na vysvědčení žádnou čtyřku, protože jinak ho ani na sportovní stipendium nevezmou. Chtěl by si napsat ještě jeden opravný test, ideálně zítra, a že by ho tedy hned zítra opravila, aby měl klasifikaci uzavřenou v termínu.

Takže co teď? Co kdyby tam tu mou kolegyni už nezastihl, protože měla dávno padla? Co by dělal? A proč se nesnažil si známku opravit dřív, když viděl, že mu vychází čistá čtyřka? Vždyť jak dlouho to ví, že se bude hlásit na vysokou do zahraničí? A myslí si, že jedním testem si známku opraví? Vždyť by ho musel napsat nejmíň na dvojku... a kdo ví, jestli by to mu i tak průměr dostatečně vylepšilo.

Na termínu testu se nedohodli, protože moje kolegyně celý druhý den zkoušela ústní kolo anglické olympiády, které trvá do pozdního odpoledne, tak by stejně test nestihla opravit včas. Dohodla se s ním tedy, že mu pošle email, ale že moc řešení zatím nevidí.

V kabinetu pak nastala velká diskuze: co s ním? Dát mu po nějakém rychlém testu o stupeň lepší známku, nechat do odjet do Států a "nekazit mu život", jak se vyjádřily některé kolegyně? Nebo mu dát spravedlivou čtyřku, protože se jednak o svoje známky zajímá moc pozdě a taky by to nebylo fér vůči ostatním studentům, kteří už další možnost opravy neměli a dostali i horší známky?

Každý z nás asi má ve svém okolí člověka, kterému prochází neuvěřitelné věci. Ať už to jsou takoví ti spolužáci, kteří se ze třiceti otázek naučí jednu a tu si pak vytáhnou, nebo seminárku někde okopírují nebo ani neodevzdají a nikdo to nepozná, nebo třeba získají výbornou práci jen díky známosti... Někteří z nich vám pak i řeknou: možná, že kdyby mě tenkrát od tý zkoušky vyhodil, udělal by mi tím větší službu, aspoň bych se to naučil a konečně bych si patřičně nabil hu*u.
Je tohle taky ten případ? Měl by mu někdo konečně přestat ustupovat a donutit ho nést si následky svých rozhodnutí?

Jiná kolegyně té nešťastné radila: "Podívej se na tuhle situaci s odstupem deseti let - u jakého rozhodnutí by sis řekla, že bylo správné?" Přiznala, že by asi měla lepší pocit z toho, kdyby ten kluk měl možnost studovat v zahraničí. Zase se ale bránila myšlence, že by mu tou čtyřkou "zkazila život" - není přece v téhle situaci jediná, která na ní má podíl, mohl to sám řešit dřív a lépe.

Nakonec se šla poradit s paní ředitelkou. Dohodly se, že mu tedy dá ještě jeden test v pondělí, tedy jeden den po jeho termínu uzavření klasifikace. že dostane výjimku. A ještě ho vyzkouší ústně, s dalším kolegou jako přísedícím. Jelikož je ten předmět těžký, a z posledního testu měl za pět, bude opravdu na něm, jak dobře se to za víkend stihne doučit.

A jak to dopadlo? Světe div, deadline je největší motivací. :) Student nejen předvedl slušný výkon u ústního přezkoušení, ale test napsal s přehledem na dvojku. Vyšla mu tedy trojka - kterou si ale vybojoval jen díky tomu, že dostal šanci navíc. Do jaké míry to bylo celé fér, ať si posoudí každý sám...