Poslední zvonění

30. května měli naši maturanti poslední zvonění. Zažili jsme si to všichni, ale na každé škole to probíhá trochu jinak. My jsme se třeba na gymplu ve třídě domluvili na tématu, za co půjdem (byli jsme třída docela líná, takže jsme jen natáhli čepice, šály a lyžařské brýle), stáli jsme u vchodu, zvonili a cinkali, rtěnkami kreslili na tváře nebohých mladších studentů "4.A" a vybírali drobné do kasičky. Pak jsme se myslím vydali do města, kde jsme sháněli další peníze. Někde maturanti i obchází třídy a zpívají písničku.

Na našem gymnáziu je to podobné. Maturitní třídy byly letos čtyři, takže do školy se dalo stěží projít bez pomalované tváře a odevzdání pár mincí. Nechyběly ani hnusné voňavky a octová voda, kterou po mladších studentech stříkali. Co bylo po předloňském otřesném zážitku zakázáno, bylo lít vodu ve větším množství, stříkat octovou vodu do očí, kreslit sprosté symboly a manipulace s vajíčky a moukou. Ani si neumím představit, jak se to tenkrát muselo zvrtnout... Dívky s dlouhými vlasy prý měly ve vlasech rozpláclé syrové vajíčko, zamatlané moukou a když se to snažily v umyvadle smýt, teplá voda začala s vajíčkem reagovat a žlutobílá hmota pak už z vlasů nešla vůbec. Někteří rodiče si pak stěžovali, že jejich dítě bylo ráno zlito od hlavy k patě a bylo pak ve škole celý den v mokrém, jinému zanechala koncentrovaná octová voda na tričku fleky. Hranice mezi studentskou recesí a šikanou mazáků se tu asi trochu setřela... ale těžko soudit, nebyla jsem u toho.

Letos bylo tedy poslední zvonění poklidnější. Přestože si po zákazu vynášení kýblu s vodou před školu jedna třída tajně domluvila "přísun" vody přes školní jídelnu, včas se na to přišlo a nikdo nebyl mokrý víc než od malé vodní pistolky. Ráno jsem viděla jednu učitelku, jak si nese celé velké plato vajec do kabinetu - zabavila je hned u vchodu. Se zákazy se to prostě myslelo vážně.

První hodinu, kdy maturanti dostávali vysvědčení, se školou jen nesl odér octa a silné kolínské. Druhou hodinu pak maturanti chodili po třídách a "dělali bordel". Zase flitry a konfety ve vlasech, hudba z magneťáku nahlas, píšťalky, frkačky, rtěnky... Čmárání po tvářích, pažích, na čerstvě rozdané eseje a sešity, srdíčko na tabuli. Měla jsem zrovna holčičky v tercii a po první návštěvě jsem jim nabídla, že jestliže náš čekají ještě tři další třídy, můžu nás ve třídě zamknout (jak mi některé kolegyně radily). Asi dvě studentky by to uvítaly, ale zbytek se na to vlastně těšil. Ozývaly se výkřiky jako: "Jéé, já bych chtěla, aby mi namalovali kočičku, víš jak, jedný holce udělali jako čumáček na nos a fousky, to je lepší než srdíčka...". No, budiž. Stejně jsem zahlídla, jak si jeden maturant půjčoval od své třídní univerzální klíč od tříd, právě pro případy, kdyby se některá třída chtěla zamknout. Nic jim nedarují...

Tak jsme se učili jen tak trochu, studentům padaly na křížovku flitry a na gramatické cvičení konfety z vlasů a jejich štěbetání neustávalo: "Já jsem se stejně koukala pořád jen na něj, když tu byli, ani jsem nevnímala, co mi kam ostatní kreslí, jen jsem se dívala, co dělá on... aaaach jo...". Ach jo. Už aby trochu vyrostly.

Třetí a čtvrtou hodinu měli pak maturanti na školním hřišti připravený program. V improvizovaných stáních prodávali za drobné toasty, bábovky, Kofolu, párky v rohlíku nebo palačinky. Pak probíhala burza, kde každá maturitní třída dražila nějaký cenný nebo vtipný předmět - vypracované maturitní otázky, papuče důchodky našeho zemepisáře, od němčinářky podepsanou omluvenku ze zkoušení z němčiny, tři velké pytle na sezení, tzv. fatboye, které měli ve třídě... Některé věci se prodaly za pár desítek korun, ale některé se vyšplhaly do závratných výšin. Třeba 4.B dražila sošku buddhy, kterou v prváku koupili na podobné burze za 4 000,- Kč. Skládala se tehdy celá třída a měli ji ve své třídě na čestném místě. Letos se vydražila za neuvěřitelných 6 500,- Kč! Představte si, že se třeba dva spolužáci takhle vyhecují a pak se musí složit celá třída na takovou blbost... Vždyť je to víc jak dvě stovky na hlavu! Nedávno remcali, že 70,- na kino je hodně peněz... tak teď mají buddhu.

V závěru programu pak soutěžili učitelé v několika disciplínách. Myslela jsem, že budou soutěžit právě proti maturantům, ale ti se z toho chytře vyvlíkli tím, že z učitelů, kteří se je učí, dali dohromady tři malé týmy a postavili je proti sobě. Tak si mí kolegové praskali nohou balonky přivázané ke kotníkům nebo jedli mrkev na čas.

Pátou vyučovací hodinu, když jsme se všichni vrátili do konfetami posypaných smradlavých tříd, nebyla moc nálada na učení. Někteří moji mladší studenti navíc vyjadřovali rozhořčení nad tím, že ráno jim do kasičky hodili nějaké drobné a pak byli stejně počmáráni nebo postříkáni, že to není fér. Půlka z nich pak bojovně vykřikovala, že jim to pak v posledním ročníku vrátí a druhá zase, že to oni sami takhle dělat nebudou. Tak uvidíme, jestli se za rok, dva, pět... bude historie opakovat a jestli se kruh "já jsem trpěl každý rok, tu máš, bažante, taky si to užij" uzavře.