S puberťáky v kině

Ve dnech, kdy se konají přijímačky a všechny třídy je nutné vylidnit, aby uchazeči měli kde ty testy psát, má ředitel školy několik možností. Buď výuku úplně zruší, nebo ji zruší jen části gymplu, třeba tomu vyššímu (od patnácti výše, aby rodiče neměli starosti s hlídáním menších žáků doma) a pro nižší gympl se pak zařídí školní akce... divadla, kina, jiné kulturní programy.

Tak jsme šli do kina, celé nižší gymnázium, tedy od primy (šestá třída) do kvarty (devítka). Kolegyně, která to zařizovala, vybrala film Jak jsme hráli čáru. Ono vybrat něco, co by zaujalo většinu studentů, když ten věkový rozdíl je takový, asi není snadné. I když jsem po přečtení hodnocení na čsfd od filmu moc nečekala, mile mě překvapil. A jak se líbil studentům?

zdroj: www.csfd.cz

To nebylo vůbec těžké uhodnout. Podle reakcí BĚHEM FILMU bych řekla, že je film zaujal a děj sledovali bedlivě:

- Když hlavní hrdina Petr někoho setřel, ozvalo se uznalé zabučení a další komentáře ("Hustýý, jak utřel, smůůlička.")

- Když to vypadalo, že se Petr trochu sblíží se spolužačkou a budou se držet za ruce, ozýval se pískot, mlaskání simulující líbání a takové to flirtovní houkání, nebo jak to popsat... "uuuu- huuu".

zdroj: www.csfd.cz

- V momentě, kdy se Petr začal prát se svým úhlavním nepřítelem, celé kino se sborově roztleskalo a skandovalo "Bit-ka! Bit-ka! Bit-ka!". Fandili Petrovi.

- Při obzvlášť povedeném vtipu nebo zazněl-li i ve filmu potlesk, tleskal i náš sál plný studentů.

- U scény, kdy Petr se svým dědečkem hasí ohníček jako chlapi, ozývaly se spíše dívčí hlasy, trochu s odporem: "Fuuuuuuj!". Taktéž, když jiná postava spadla do bláta.

zdroj: www.csfd.cz

Tak, řekla bych, že film měl asi úspěch. Kdo si chtěl film vychutnat v tichosti a třeba se i zamyslet nad pointou, zápletkou a vůbec dobou, kterou film hezky vykresloval, měl smůlu. Takhle školní akce byla evidentně spíše o sdílení emocí s vrstevníky. Socializace má různé podoby, tak proč ne.