Studentka? Ale ne, já tu učím...

Ano, nastala přesně ta situace, které jsem se obávala. Pletou si mě se studentkou. Kdybych učila na základce, tak se mi to nestane, ale na gymplu jsou v maturitních ročnících fakt už mladí dospělí. Někteří vypadají opravdu vyspěle- kdybych některou z místních starších studentek potkala na VŠ jako svojí spolužačku, nepřišlo by mi to divné. A někteří kluci, zvlášť když se pár dní neoholí, vypadají starší než já. 

Jediná paní uklízečka ví, kam mě zařadit, protože mě vídá vycházet z kabinetu s klíči v ruce. Jinak si mě občas pletou všichni, studenti i učitelé. Přestože jsme byli na poradě všichni pedagogickému sboru představeni, stejně na chodbě potkávám kolegy, pro které jsem jen jedna z mnoha tváří - a někdy neodpoví na pozdrav a minou mě ve spěchu jako míjí desítky jiných studentů. 

No a studenti? Ani seriózní košile, kalhoty (ne džíny) a normální boty (ne papuče) to nezachrání: když jsem vcházela do kvinty, kde jsem se byla první den představit jako jejich nová učitelka angličtiny, nemohla jsem přeslechnout holky v první lavici, jak si šeptají: „Ty jo, jsem myslela, že je to normálně studentka...“ a pochvalné zamručení ze zadních lavic, když jsem řekla, kdo jsem. 

Tak dík, příští rok mi to asi polichotí. Kdo by nechtěl vypadat o těch šest let mladší? Jen teď mi to autoritu asi moc nepřidá - budu muset zvolit jinou strategii.