Pak ale přijdou okamžiky, které prostě nečekáte. Tady jde o tu prvotní reakci učitele, hlavně na začátku, kdy se stanovují hranice a tvoří se vztah mezi studenty a učitelem. Musíte je zvládnout na první dobrou, studenti totiž nezapomínají.
Takže si představte: aktivita ve skupinkách, student popisuje ostatním slovíčko na papírku, které musí uhádnout. Dostane slovo „stereotyp“. Začíná obšírně: „To je když... si třeba myslíš nějaký věci o jiných lidech, máš jako předsudky a nemůžeš se toho zbavit. Třeba když řeknu, že černý kradou, tak to je...?“ Druhý student bleskově odpoví: „Pravda?!“ a smích. A já tam u nich stojím, poctivě monitoruju jejich ústní projev a píšu si chyby, ale teď vím, že nesmím dělat, že jsem nic neslyšela. Tohle si reakci žádá, rasismus je jasné tabu.
Nebo zkušenost kolegy, taky nováčka; diskuze o filmech a novinkách v kinech.
„Jaký film jste teď v poslední době viděli?“
A student, od začátku roku v odporu a v roli "frajera“ odpoví: „Fakjů pane učiteli.“
Ne, neposlal ho právě do ..., tak se opravdu jmenuje jedna filmová novinka. Jenže to kolega nevěděl...
Ani mnohem nudnější témata nejsou bez reakcí - bavíme se o politice, volbách, právech a povinnostech dospělých a v učebnici je mj. i otázka: Kolik znáš ministrů své země? Studenti si ve dvojicích jen velmi matně vybavují pár jmen, když třídou zazní zvučný hlas jedné studentky: „Počkej, a není tam teď ten... no... takovej ten kre*én?!“ Tohle taky nelze jen tak přejít.
Prostě, povolání učitele vás tak nějak vydělí ze společnosti, musíte najednou zastupovat tu dospělou, zodpovědnou a morální stranu a pomoct svým studentům dospět v „řádného občana“ - i když to někdy znamená umravňování v situaci, kdybyste se sami radši zasmáli nebo si zanadávali s nimi. (No uznejte, že ten student znalý filmů už tenhle název nikdy líp nevyužije.)
Žádné komentáře:
Okomentovat