Pět nejdůležitějších věcí v životě teenagera

Měli jsme v učebnici článek na téma "hoarding", tedy chorobné shromažďování věcí. Taková ta porucha, jak lidi nevyhazují žádné staré věci, noviny, spotřebiče a zaplňují jimi byty až po stopy.

Po úvodní aktivitě, kdy studenti přiřazovali popisky syndromů i jiných duševních poruch k jejich názvům, následovala diskuze, která nás k hoardingu dovedla. Než jsme se ale ponořili do samotného článku a zkoumali slovní zásobu a další gramatické jevy, zařadila jsem jednu sebepoznávací aktivitu; nechala jsem studenty, aby na maličké papírky napsali pět materiálních věcí, které pro ně mají největší hodnotu. Ne tedy nutně věci objektivně drahé a ne abstraktní hodnoty jako "rodina", "zdraví", apod.

Když měli všichni napsáno, sedli jsme si s papírky do kroužku, doprostřed jsem postavila prázdnou krabičku a zadala instrukce: "Teď ze svých pěti předmětů vyberte jeden, o který přijdete. Zmizí z vašeho života. Papírek hoďte do krabičky..." Následovalo úpění, překvapení, a nespokojené komentáře ("Noo, I don't want to..."). Ale budiž, rozloučili se s jednou věcí.

Další krok... bylo udělat to samé. ... a znovu. A zas! Zbyl jim tedy v ruce jeden užmoulaný papírek. Materiální věc, na které jim záleží asi nejvíce v životě. Tu jsem jim samozřejmě nechala, není to hra o tom, jak imaginárně přijít o všechno, co je nám drahé a odejít z hodiny s brekem. Je to hra o tom, uvědomit si, co má pro nás největší hodnotu, jak moc lpíme na různých předmětech a také co o nás vypovídá ta věc, které bychom se nikdy nezbavili...

A o tom všem jsme se pak bavili, reflexe je totiž nejdůležitější část. Že vše probíhalo striktně anglicky je jen příjemný bonus hodin s pokročilými studenty. :)
Bylo zajímavé si vyslechnout, jaké věci jim zbyly jako poslední a jaké byly důvody pro výběr právě těchto věcí. Na ukázku pár předmětů...

Předměty ponechané z nostalgie: dětské chrastítko, první baletní šatičky, oblíbený plyšák, nejstarší kopací míč.

Předměty, ke kterým se pouto vytvořilo později v životě: lístky na koncert, prstýnek, řetízek, kopačky, sbírka komiksů, počítač, mobil, knihy.

Dejme pozor, abychom příliš rychle neodsoudili věci jako počítač a mobil pro jejich povrchnost - pro tyto studenty to byl předmět spíš ikonický, jako nástroj komunikace, spojení s rodinou nebo prostředek k udržení vztahu na dálku.

Poslední skupinou byly předměty zdánlivě praktické: jídlo, lednička, boty, peníze. Nicméně i ty symbolicky zastupovaly jiné hodnoty - vděčnost za takovou životní úroveň, že lednička je pořád plná, mám si co obout a můžu si koupit, co potřebuju já nebo moje rodina. Alespoň tak to studenti interpretovali.

A co zbylo na papírcích, kterých se studenti byli ochotni zbavit? Mobil, peníze, počítač, oblíbené tričko, černé oční linky, deníček, brož po babičce, první kolo, druhé kolo, učebnice, LPčko, sportovní vybavení, zapalovač, kytara, sluchátka a vlasy.

Udělejte si obrázek o naší dnešní mládeži sami. Já myslím, že to s nimi není tak hrozné a "ty internety a smártfouny" pro ně nejsou vším.