úterý 28. dubna 2015

S puberťáky v kině

Ve dnech, kdy se konají přijímačky a všechny třídy je nutné vylidnit, aby uchazeči měli kde ty testy psát, má ředitel školy několik možností. Buď výuku úplně zruší, nebo ji zruší jen části gymplu, třeba tomu vyššímu (od patnácti výše, aby rodiče neměli starosti s hlídáním menších žáků doma) a pro nižší gympl se pak zařídí školní akce... divadla, kina, jiné kulturní programy.

Tak jsme šli do kina, celé nižší gymnázium, tedy od primy (šestá třída) do kvarty (devítka). Kolegyně, která to zařizovala, vybrala film Jak jsme hráli čáru. Ono vybrat něco, co by zaujalo většinu studentů, když ten věkový rozdíl je takový, asi není snadné. I když jsem po přečtení hodnocení na čsfd od filmu moc nečekala, mile mě překvapil. A jak se líbil studentům?

zdroj: www.csfd.cz
To nebylo vůbec těžké uhodnout. Podle reakcí BĚHEM FILMU bych řekla, že je film zaujal a děj sledovali bedlivě:

- Když hlavní hrdina Petr někoho setřel, ozvalo se uznalé zabučení a další komentáře ("Hustýý, jak utřel, smůůlička.")

- Když to vypadalo, že se Petr trochu sblíží se spolužačkou a budou se držet za ruce, ozýval se pískot, mlaskání simulující líbání a takové to flirtovní houkání, nebo jak to popsat... "uuuu- huuu".

zdroj: www.csfd.cz
- V momentě, kdy se Petr začal prát se svým úhlavním nepřítelem, celé kino se sborově roztleskalo a skandovalo "Bit-ka! Bit-ka! Bit-ka!". Fandili Petrovi.

- Při obzvlášť povedeném vtipu nebo zazněl-li i ve filmu potlesk, tleskal i náš sál plný studentů.

- U scény, kdy Petr se svým dědečkem hasí ohníček jako chlapi, ozývaly se spíše dívčí hlasy, trochu s odporem: "Fuuuuuuj!". Taktéž, když jiná postava spadla do bláta.

zdroj: www.csfd.cz
Tak, řekla bych, že film měl asi úspěch. Kdo si chtěl film vychutnat v tichosti a třeba se i zamyslet nad pointou, zápletkou a vůbec dobou, kterou film hezky vykresloval, měl smůlu. Takhle školní akce byla evidentně spíše o sdílení emocí s vrstevníky. Socializace má různé podoby, tak proč ne.


čtvrtek 23. dubna 2015

Co to máš na sobě?!

Když vstoupím do třídy a se studenty se zdravíme, tedy oni i já stojíme a koukáme na sebe, často cítím, jak hlavně holky sledují a hodnotí, co mám na sobě. Jednou se mi stalo, že když si si pak sedli, dali dva kluci (!) hlavy k sobě a něco si začali šuškat a dívat se na moje šaty. Když jsem zkontrolovala, že nemám nikde flek, zeptala jsem se, co se děje. Jeden z nich mi začal vysvětlovat, že někde četl, že takový vzor jako mám na šatech (obdélníčky poskládané do kohoutí stopy) prý při delším působení způsobuje deprese. Tak jsme se tomu zasmáli, já jsem řekla, že doufám, že je nebudu deprimovat ani já ani moje šaty a začali jsme hodinu.

A co dneska nosí studenti? Někdy bych i nevěřícně kroutila hlavou, někdy si říkám: "Jéé, pěkná halenka, tu bych taky užila," a s jednou studentkou máme dokonce stejný šátek (teď už ho nosím jen ve dny, kdy ji neučím). Nejde samozřejmě všechny studenty házet do jednoho pytle, tak jsem styl jejich oblékání rozdělila do tří velkých skupin: normální, stylový a alternativní.


1. Normální
V první skupině, kam spadá asi většina studentů, se objevují nesmrtelné kousky - džíny, tričko, mikina. Ne, že by tihle studenti nepřemýšleli, co si ráno vezmou na sebe, ale nijak to nekomplikují a vybírají nekonfliktní univerzální věci. Střih džín je různý - buď rovné, málokdy do zvonu a často upnuté skinny (platí pro obě pohlaví). Na tričkách se občas objevují různé nápisy ("I hate Mondays", "I was born intelligent but the education ruined me" nebo "Coffee lover").

zdroj: www.pinterest.com
zdroj: www.pinterest.com
2. Druhou skupinu jsem pojmenovala "stylovou", ale skrývá všechno možné. Jednak to jsou outfity, které teď prostě frčí a jejich variace najdete u všech možných módních blogerek i v zahraničí. Jsou to džíny se střihem do pasu, často tzv. plísňáče a volnější tričko buď zastrčené do kalhot nebo krátké nad pupík. (Jen při pohledu na ta holá záda a pupky mě píchne v ledvinách.)
Anebo košile, ještě třeba s výrazným límečkem - ocvočkovaným, s krajkou, jinak barevným, apod.
zdroj: www.pinterest.com
Pak to jsou sukně, které svou délkou připomínají šedesátá léta - ultra krátké. (Však taky sehnat dneska sukni nebo šaty, které by nebyly do půli stehen, ale aspoň 10 cm nad kolena, není sranda.)
Někdy jsou to "mixi" sukně, tedy kombinace "mini" a "maxi" - vepředu krátké, vzadu dlouhé. K nim často buď tílko (za každého počasí - některé holky ignorují jak mrazivé teploty venku tak i slabých 18 stupňů na chodbách) a nosí letní topy pořád, nebo opět zastrčené tričko. Botám by se dal věnovat další článek, ale asi nikoho moc nepřekvapí, když řeknu, že pokud to jen trochu jde, studenti se nepřezouvají. Holky tedy nosí baleríny, tenisky Converse a stylem jim podobné a hodně často boty na podpatku.
zdroj: www.pinterest.com
V klučičí variantě to pak jsou rovné džíny nebo kalhoty, kostkovaná košile, k tomu boty "farmy" nebo "farmářky", jak se jim říkalo dřív, takové ty rádoby pracovní hnědé. Nebo sportovní bundy jakoby z amerických středních.
zdroj: ww.pinterest.com
V té opravdu "vystajlované" variantě to jsou pak ultra upnuté džíny (ano, i pro kluky), trička s véčkovým výstřihem někdy snad až na pupík, trička s "vesmírným" vzorem mlhovin a zase nápisy. Protiváhou upnutých džín, kde se rýsuje snad všechno, jsou pak - věřte nebo ne - tepláky. Fakt, myslela jsem, že tepláky se nosí na zahradu, doma nebo tak ještě na cvičení, ale čím dál víc chlapců v nich chodí i do školy. Kolegyně se o tom s jedním bavila a jeho odůvodnění bylo: "Škola je už tak dost nepohodlné místo, proč si ho trochu nezpříjemnit?". Takže tak.
zdroj: www.pinterest.com

Pokud zůstaneme pořád v té "stylové" kategorii, byla by tu ještě podkategorie, která se sice také řídí posledními trendy, mně připadá taková prvoplánová a někdy nevkusná. Je to třeba móda viditelných podprsenek - ať už záměrně, tedy podprsenka schválně upoutávající svou kontrastní barvou (tygří, vzorovaná, s cvočky nebo kombinace černá podprsenka pod bílé tričko) nebo obyčejná podprsenka, ale pod tričkem s tak velkými průramky/ výstřihem vepředu/ výstřihem vzadu/ kombinací všeho, že je prostě vidět. Přijde mi, že je to škoda - nezbude tu ani kousek pro představivost...

zdroj: www.pinterest.com
Legíny jsou také kapitolou sama pro sebe. O jejich oblíbenosti i dívkami, které na upnuté, postavu odhalující elasťáky nemají figuru, toho na různých blozích bylo napsáno hodně. A ono se to nezdá, ale i když je dívka štíhlá, odhalují fakt hodně - přestože holé kůže je tu podstatně méně než když mají ty mini sukýnky, ale stejně je vidět dost. Taková druhá kůže, jak říká moje mamka.
zdroj:www.pinterest.com
3. Alternativní
Do poslední kategorie spadá všechno, co nebylo řečeno výše. Nejsou to klasické mainstreamové záležitosti, ale různé styly... Třeba všechno v černé barvě, někdy s drsnějším metalovým (?) nádechem, jako jsou pyramidy a bodáky na obojku kolem krku apod. Nebo, velmi oblíbené zvláště mladšími studentkami, květinové čelenky ve vlasech, něco ve stylu zpěvačky Lany Del Rey.
Jedna menší skupinka studentů - intelektuálů se občas domluví a v pátek nosí košili s motýlkem, někdy i s kšandami.
A pak je tu třeba student, který na maturitní plesy chodí zásadně ve skotském kiltu.
zdroj: www.pinterest.com

Zvláštní kategorií ve skupině Alternativní tvoří studenti, kteří se navzdory svému věku a školnímu prostředí oblékají hodně formálně. U holek to jsou kostýmky, pouzdrové sukně, saka a slavnostnější halenky (často v kombinaci s perfektním make-upem, kabelkou místo batohu a lodičkami) a u kluků košile (nikdy tričko) také sako, někdy i kožené polobotky.
zdroj: www.pinterest.com
Je tu samozřejmě několik studentů, kteří by asi nezapadali ani do jedné skupiny. Třeba maturant v manšestrových kalhotách a ledvinkou kolem pasu nebo muslimka zahalená v šátku se nedá kategorizovat.
Navíc když si vzpomenu na svoje školní léta, ani nevím, kam bych zařadila sebe - asi tak od všeho trochu, podle nálady a aktuálního ročníku.

Také vím, že jsem se i přes rozdělení do několika kategorií dopustila hrubé generalizace individuálních stylů našich studentů... ale pro představu, co se dneska nosí, to snad nevadí.

pátek 10. dubna 2015

Depresivní děti

Každá generace si ze svých školních let odnáší něco nového, co ta předešlá nezažila - když se vzdělávali moji rodiče, ještě nebyly příliš brány v potaz žádné poruchy učení, dysgrafie, dyslexie nebo poruchy pozornosti, zatímco dneska je návštěva pedagogicko-psychologické poradny docela běžná věc.

Když jsem seděla ve školních lavicích já, vedle problémů s chováním, prospěchem a zdravotních omezení se u studentů začaly jen ojediněle objevovat i problémy psychické. Dneska skoro každý učíme aspoň jednoho studenta, který je v péči psychologa nebo psychiatra.

Jak se to pozná? Záleží, o jaký problém se jedná a v jaké je fázi. Je student už v péči odborníků? Pakliže to totiž řeší rodiče, řeší to často i s třídním učitelem a ten, je-li to v zájmu studenta, dává echo dál. Jestli je problém na počátku a ještě se s ním nepracuje, je i na učitelích, aby si všimli nezvyklého chování (apatie, agrese, lajdáctví, zhoršení známek, stranění se ostatních, extrémní únava, náhlá změna fyzického vzezření apod.) - ovšem je nutné rozlišovat mezi "závažnými" příznaky a obyčejným revoltujícím puberťákem, který na školu kašle, místo spaní chodí na brigádu nebo pařit a dopoledne pak prospí.

Z čeho tedy takhle malí nebo mladí lidé propadají depresím? Ze stejných důvodů jako dospělí... Prostě neunesou tíhu svého života, problémů nebo tlaku okolí. Často to ale bohužel nejsou jen takové "obyčejné" problémy jako nešťastná láska nebo rozvod rodičů. Máme na škole snad od každého něco... anorexie, pokus o sebevraždu, rakovina. Člověka zaskočí, když na záchodech potká sotva patnáctiletou holku, která má na hlavě asi centimetrového ježka a spolužačka jí nadšeně chválí, jak už jí to zase roste. Nebo jiný student, kterému se rodiče nejen rozvedli, ale každý si našel nového partnera a pořídili si další dítě ve stejnou dobu. Hoch tak díky střídavé péči vandruje z jedné domácnosti s novým miminkem do druhé - z toho by se asi zbláznil každý.
A jak s takovými studenty zacházet? No, na to žádný manuál bohužel není. S někým snad v rukavičkách, dávat jim další a další termíny na doplnění známek podle jejich aktuálního psychického stavu, nestresovat je ústním zkoušením před třídou, přistupovat k nim prostě individuálně. S jinými zas trochu rázněji, trvat na dohodnutých přezkoušení a vrátit je tak pevnými férovými pravidly zase zpátky do normálu. Snad.

čtvrtek 2. dubna 2015

Apríl!




Že je Apríl jsem si uvědomila ve chvíli, kdy do kabinetu vběhla moje mladá kolegyně, která skoro plakala rozhořčením a vykřikovala trochu vulgární slova. Během pobíhání od stolu k umyvadlu a zpátky z ní vypadlo, že jí žáci namazali kliku zubní pastou.
"A na židli jsi ji neměla? Nebo ses o to nějak otřela a máš to někde na sobě? Ne?! Jen na rukou? Tak o co jde...?" nechápala jiná kolegyně. Holt ne každý zareaguje rychle a vtípek vezme s humorem.

Další můj kolega se vrátil z hodiny a ze zadní kapsy u džín mu visel kus izolepy. Studenti mu nalepili izolepu do dveří, aby se za ni zachytil - čehož si všiml a překročil ji. Tu na židli už neviděl...

Mně kluci z kvarty schovali klávesnici - místo ní mi ji na stůl namalovali křídou. Všichni jsme se myslím dobře bavili, když jsem ji hledala po třídě a oni napovídali "samá voda, přihořívá...". (Nakonec byla v krabici na tříděný odpad, na papír.)

Když jsem šla do další hodiny, míjela jsem na chodbě žáky, kteří vytahali na chodbu všechny lavice a židle a na výuku čekali vzorně připraveni s učebnicemi matematiky na lavicích. S tím asi matikář nepočítal.

Asi hodně záleží, jestli je aprílový žert namířený nějak výrazněji proti učiteli, jaké panují mezi studenty a učitelem vztahy a jak to celé vyzní. Já jsem se bavila. :)