Jsem tak trochu ráda, že to nakonec dopadlo takhle - kdyby mi totiž doktorka řekla, ať to jen na pár dní nepřeháním a zkusím to vyležet, určitě bych se do konce týdne ještě objevila v práci. Měla jsem to tentokrát tak dobře rozplánované! Všichni mí studenti už věděli termíny pololetních písemek, většinu z nich bych bývala stihla napsat před Vánoci, pak bych měla plno času na opravení a po Vánocích bychom se mohli pustit do nové lekce, popř. učebnice. Navíc by mi zbyl i těsně před Vánoci čas na vánoční aktivity, koledy apod. Teď kvůli mé nemoci zameškává dalších 90 lidí.
Všechno se teda asi o měsíc posune - testy budu muset stihnout napsat hned po prázdninách, než zase plno tříd odjede na lyžáky, protože jestli se do práce vrátím jen na poslední týden před Vánoci, už to nebudu stíhat, "chýliasmus" se už taky bude projevovat na plno - nikomu se nebude chtít nic dělat. Navíc na poslední dva dny jsou naplánované nějaké akce školy, vánoční besídky a tak, tak to zbývají tři normální dny.
Asi bych to měla brát jako varování, abych to všechno tolik nepřeháněla. Není těžké připravovat hodiny a materiály dlouho do noci, přes den se hodit do aktivního módu a přinášet do hodiny plno energie (v naději, že je to nakažlivé) a pak odpoledne, kdy už člověk padá na hu*u, zase připravovat další aktivity na další den. Svědomí mi nedovolí přípravu odfláknout, chci tu práci dělat dobře, chci, aby si studenti odnesli z hodin co nejvíc a aby je to aspoň někdy bavilo. Zároveň bych chtěla aspoň jednou v týdnu přijít domů dřív než v sedm, připravit večeři a pak třeba nedělat nic, ne zase opravovat písemky nebo hodinu hledat ideální video nebo písničku, kde se objevuje probíraná gramatika. I moji kamarádi si stěžují, že na ně nemám čas, což mě opravdu mrzí.
Začínám nabývat dojmu, že umění není si s přípravou na hodinu vyhrát třeba tři hodiny, ale zvládnout připravit kvalitní hodinu za kratší dobu. Na jednu 45min hodinu jsem se na kurzu CELTA připravovala i pět, šest hodin - což jinak samozřejmě nejde, mělo mě to tenkrát naučit se nad vyučováním zamyslet a zautomatizovat si některé postupy. Stáhnout tuhle dobu aspoň na 45min, aby to bylo 1:1, by bylo super, ale i tak je to dost. Dostala bych se tak na 42 hodin týdně, ale to není všechno: ještě všechny ty dozory, porady, akce školy, papírování, třídní schůzky a vůbec aktivity, co jsou započítané do tzv. nepřímé pedagogické činnosti.
Budu to prostě muset začít zkracovat. S některými učebnicemi jsem se už seznámila, studenty snad znám taky trochu lépe a když si budu materiály systematicky uchovávat, budu je pak časem moci aspoň částečně zrecyklovat. Celý ten kolotoč "státnice - druhé státnice - diplomka - kurz CELTA - stěhování - nová práce - zase stěhování" se teď snad pomalu zpomalí. Budou přece Vánoce, svátky klidu!
Žádné komentáře:
Okomentovat