 |
| zdroj: http://imageth.uloz.to/8/1/c/81caf2035f2ac7a5e516d7b2791369c0.640x360.jpg |
Těžko soudit, mně přijde, že naši studenti docela čtou. Ne všichni, ne pořád, ne nutně povinnou literaturu, ale oproti průměru asi poměrně dost. Na chodbách občas některé vídám, jak mají otevřené takové ty tlusté fantasy bichle a někdy si čtou i pod lavicí.
Částečně spravuju naší anglickou knihovnu, tak mám zhruba přehled, kolik knih v angličtině se půjčuje, a docela to ujde (mohlo by to samozřejmě být víc, když zvážím, jaké skvosty tam máme). Uznávám ale, že velkou výpovědní hodnotu to asi nemá - ne všichni čtou pohodlně v angličtině. Hodně studentů taky dneska stejně upřednostňuje čtečky nebo audioknihy před těmi papírovými. Nebo komiksová zpracování. Nebo filmová zpracování a vlastně taky seriály...
Takže jak teda, čtou nebo ne? U mě v hodinách jo, aspoň dvě knihy v angličtině ročně. Zvažte sami, jestli je to hodně nebo málo.
Letos to děláme tak, že jednu knihu si vyberou studenti sami a čte si ji každý sám, vlastním tempem, a druhou vybereme společně a čteme ji celá skupina naráz.
Systém implementace čtení beletrie do běžné výuky angličtiny jsem "podědila" po svých předchůdkyních, které to s úspěchem zavedly ve všech třídách. Na naší škole se nemusíme řídit podrobnými týdenními plány (jakože bych musela dodržet, že v prváku se druhý týden v září dělá přítomný čas průběhový a prostý), máme jen obecnější ŠVP plány jako každá škola. To nám mj. dává i větší svobodu ve výuce. Můžu si dovolit na měsíc ignorovat práci s učebnicí a věnovat se jen čtení knihy. Nebo číst knihu průběžně, věnovat práci s ní třeba jednu hodinu týdně, a to i když se tím práce s učebnicí zpomalí. Stejně jako učitelky, které takhle výuku vedly přede mnou, i já si myslím, že to za to stojí. Všichni víme, ať už z pohledu laika nebo odborníka, jak přínosná četba je, natož pak v cizím jazyce.
O knize, kterou čte celá skupina naráz, přemýšlím hodně dlouho dopředu. Většinou pak vyberu dva nebo tři tituly a do třídy přinesu nakopírované úryvky od každého, aby se studenti rozhodli sami, co je zaujme. Díky jazykové pokročilosti mých skupin můžu pracovat s pestrou paletou knih, od "Absolutně pravdivý deník Indiána na poloviční úvazek" (S. Alexie) po "Mechanický pomeranč" (A. Burgess).
Není lehké vybrat knihu nebo knihy, které by bavily všechny studenty. Nevím ani, jestli je to možné. Ale od toho tu škola podle mě je, aby studentovi nabídla něco smysluplného a nového a je pak jen na něm, jaký si na to udělá názor, jestli si z toho něco vezme a jak to zpracuje.
Pokud je to zjednodušená četba (i když často v té nejvyšší úrovni, která se už skoro rovná originálu), míváme ji v knihovně v dostatečném počtu kusů, takže si je studenti můžou půjčit. Je-li to kniha v originále, tak si ji studenti buď koupí (tzn. já ji objednám, protože máme jako škola slevu) nebo si ji půjčí nebo seženou, stáhnou jinde. Když jsem nastoupila, překvapilo mě, že studenti neprotestují, když si knihu "musí" koupit. Přijde mi to hezké. Knihu teda taky můžou zase prodat, když si ji nebudou chtít doma dát do knihovny, že jo...
S knihou pak pracujeme různě: po jazykové stránce, povídáme si o příběhu, rozklíčováváme zápletku, motivy a symboly, studenti vyplňují pracovní listy, píší dopisy hlavnímu hrdinovi nebo autorovi, posloucháme písničky, které nám knihu evokují, srovnáváme film s knihou... je to různé.
A ta druhá knížka, co si vyberou podle sebe? Někdy v říjnu jsem se jim s výběrem snažila pomoct prezentací asi s 30 tituly. (Tedy, prezentace upravená konkrétní třídě, ne jeden univerzální seznam pro všech mých 90 studentů, samozřejmě.) Vycházela jsem ze seznamu povinné literatury k maturitě (jelikož skrývá i klasiky jako Orwellův 1984 nebo Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho) a mentální a jazykové vyspělosti studentů - prostě mnoho tipů, jak si přečíst něco, co je bude bavit, zvládnou to jazykově (třeba i ve zjednodušené verzi) a nebude to brak, ale něco, co je někam posune. Když si přesto student nevybral, dohodli jsme se na knize dle jejich výběru, pokud to jen trochu za něco stálo (tzn. nebyl to 20ti stránkový komiks) a opravdu si to chtěl v té angličtině přečíst.
Až knihu dočtou, budou prezentovat recenzi na knihu ústně před třídou. Nic dlouhého, na 5-7 minut, ale s jasně danými kritérii na obsah a formu prezentace, aby si procvičili i prezenční dovednosti. Navíc každý student vybere pět nových slovíček nebo frází, které se při čtení knihy naučil, a sepíše je i s malým cvičením do malého pracovního listu pro spolužáky, aby i oni něco z jeho jazykového posunu při čtení měli.
Řeknete si, že to je sakra hodně prezentací a ještě víc slovíček... Jo, to je. Ale stoupnout si před spolužáky s prezentací aspoň jednou za rok, s tématem, o kterém by student měl umět mluvit, protože to přece četl, mi přijde dobrý. A nové slovní zásoby není nikdy dost, ne? Plus si je vyberou sami, není to diktováno učebnicí nebo mnou, tak to má asi taky jinou váhu. Navíc na některých slovíčkách se pak nejspíš shodneme jako na nepovinných, uvidíme.
A co dělají ostatní studenti, když jeden prezentuje? Koušou se nudou? Někdy možná jo, ale musí u toho vyplnit malý evaluační list, stejný, jako vyplňuju během prezentace já, aby následné hodnocení prezentace mělo lepší základ než: "Ale jo, docela se mi to líbilo. Dobrý. Hm." Navíc všechny ty vyplněné papíry s hodnocením pak prezentující student dostane, takže má víc zpětné vazby než jen ode mě.
 |
| Takhle to většinou není... |
Tyhle prezentace studenty čekají asi za tři týdny, jak ve které skupině. Vybírání titulu proběhlo někdy na podzim - ale můžete hádat, jestli si všichni studenti už knihu opravdu přečetli nebo to budou hltat na poslední chvíli... Já se nechám překvapit. Čtení zdar!
______
zdroj obrázků z Creative Commons, povoleno opětovné použití
Žádné komentáře:
Okomentovat