Nie - radšej knihu!

Mladí lidé a děti prý málo čtou. Radši koukají na mobil, tablet nebo do počítače. Nebo ne?

zdroj: http://imageth.uloz.to/8/1/c/81caf2035f2ac7a5e516d7b2791369c0.640x360.jpg

Těžko soudit, mně přijde, že naši studenti docela čtou. Ne všichni, ne pořád, ne nutně povinnou literaturu, ale oproti průměru asi poměrně dost. Na chodbách občas některé vídám, jak mají otevřené takové ty tlusté fantasy bichle a někdy si čtou i pod lavicí.
Částečně spravuju naší anglickou knihovnu, tak mám zhruba přehled, kolik knih v angličtině se půjčuje, a docela to ujde (mohlo by to samozřejmě být víc, když zvážím, jaké skvosty tam máme). Uznávám ale, že velkou výpovědní hodnotu to asi nemá - ne všichni čtou pohodlně v angličtině. Hodně studentů taky dneska stejně upřednostňuje čtečky nebo audioknihy před těmi papírovými. Nebo komiksová zpracování. Nebo filmová zpracování a vlastně taky seriály...

Takže jak teda, čtou nebo ne? U mě v hodinách jo, aspoň dvě knihy v angličtině ročně. Zvažte sami, jestli je to hodně nebo málo.
Letos to děláme tak, že jednu knihu si vyberou studenti sami a čte si ji každý sám, vlastním tempem, a druhou vybereme společně a čteme ji celá skupina naráz.

Systém implementace čtení beletrie do běžné výuky angličtiny jsem "podědila" po svých předchůdkyních, které to s úspěchem zavedly ve všech třídách. Na naší škole se nemusíme řídit podrobnými týdenními plány (jakože bych musela dodržet, že v prváku se druhý týden v září dělá přítomný čas průběhový a prostý), máme jen obecnější ŠVP plány jako každá škola. To nám mj. dává i větší svobodu ve výuce. Můžu si dovolit na měsíc ignorovat práci s učebnicí a věnovat se jen čtení knihy. Nebo číst knihu průběžně, věnovat práci s ní třeba jednu hodinu týdně, a to i když se tím práce s učebnicí zpomalí. Stejně jako učitelky, které takhle výuku vedly přede mnou, i já si myslím, že to za to stojí. Všichni víme, ať už z pohledu laika nebo odborníka, jak přínosná četba je, natož pak v cizím jazyce.

O knize, kterou čte celá skupina naráz, přemýšlím hodně dlouho dopředu. Většinou pak vyberu dva nebo tři tituly a do třídy přinesu nakopírované úryvky od každého, aby se studenti rozhodli sami, co je zaujme. Díky jazykové pokročilosti mých skupin můžu pracovat s pestrou paletou knih, od "Absolutně pravdivý deník Indiána na poloviční úvazek" (S. Alexie) po "Mechanický pomeranč" (A. Burgess).
Není lehké vybrat knihu nebo knihy, které by bavily všechny studenty. Nevím ani, jestli je to možné. Ale od toho tu škola podle mě je, aby studentovi nabídla něco smysluplného a nového a je pak jen na něm, jaký si na to udělá názor, jestli si z toho něco vezme a jak to zpracuje.

Pokud je to zjednodušená četba (i když často v té nejvyšší úrovni, která se už skoro rovná originálu), míváme ji v knihovně v dostatečném počtu kusů, takže si je studenti můžou půjčit. Je-li to kniha v originále, tak si ji studenti buď koupí (tzn. já ji objednám, protože máme jako škola slevu) nebo si ji půjčí nebo seženou, stáhnou jinde. Když jsem nastoupila, překvapilo mě, že studenti neprotestují, když si knihu "musí" koupit. Přijde mi to hezké. Knihu teda taky můžou zase prodat, když si ji nebudou chtít doma dát do knihovny, že jo...
S knihou pak pracujeme různě: po jazykové stránce, povídáme si o příběhu, rozklíčováváme zápletku, motivy a symboly, studenti vyplňují pracovní listy, píší dopisy hlavnímu hrdinovi nebo autorovi, posloucháme písničky, které nám knihu evokují, srovnáváme film s knihou... je to různé.

A ta druhá knížka, co si vyberou podle sebe? Někdy v říjnu jsem se jim s výběrem snažila pomoct prezentací asi s 30 tituly. (Tedy, prezentace upravená konkrétní třídě, ne jeden univerzální seznam pro všech mých 90 studentů, samozřejmě.) Vycházela jsem ze seznamu povinné literatury k maturitě (jelikož skrývá i klasiky jako Orwellův 1984 nebo Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho) a mentální a jazykové vyspělosti studentů - prostě mnoho tipů, jak si přečíst něco, co je bude bavit, zvládnou to jazykově (třeba i ve zjednodušené verzi) a nebude to brak, ale něco, co je někam posune. Když si přesto student nevybral, dohodli jsme se na knize dle jejich výběru, pokud to jen trochu za něco stálo (tzn. nebyl to 20ti stránkový komiks) a opravdu si to chtěl v té angličtině přečíst.

Až knihu dočtou, budou prezentovat recenzi na knihu ústně před třídou. Nic dlouhého, na 5-7 minut, ale s jasně danými kritérii na obsah a formu prezentace, aby si procvičili i prezenční dovednosti. Navíc každý student vybere pět nových slovíček nebo frází, které se při čtení knihy naučil, a sepíše je i s malým cvičením do malého pracovního listu pro spolužáky, aby i oni něco z jeho jazykového posunu při čtení měli.

Řeknete si, že to je sakra hodně prezentací a ještě víc slovíček... Jo, to je. Ale stoupnout si před spolužáky s prezentací aspoň jednou za rok, s tématem, o kterém by student měl umět mluvit, protože to přece četl, mi přijde dobrý. A nové slovní zásoby není nikdy dost, ne? Plus si je vyberou sami, není to diktováno učebnicí nebo mnou, tak to má asi taky jinou váhu. Navíc na některých slovíčkách se pak nejspíš shodneme jako na nepovinných, uvidíme.

A co dělají ostatní studenti, když jeden prezentuje? Koušou se nudou? Někdy možná jo, ale musí u toho vyplnit malý evaluační list, stejný, jako vyplňuju během prezentace já, aby následné hodnocení prezentace mělo lepší základ než: "Ale jo, docela se mi to líbilo. Dobrý. Hm." Navíc všechny ty vyplněné papíry s hodnocením pak prezentující student dostane, takže má víc zpětné vazby než jen ode mě.

Takhle to většinou není...

Tyhle prezentace studenty čekají asi za tři týdny, jak ve které skupině. Vybírání titulu proběhlo někdy na podzim - ale můžete hádat, jestli si všichni studenti už knihu opravdu přečetli nebo to budou hltat na poslední chvíli... Já se nechám překvapit. Čtení zdar!

______

zdroj obrázků z Creative Commons, povoleno opětovné použití

Maturanti - nematuranti

Jak vypadají mé hodiny v maturitní třídě jsem už psala tady. S klasickým modelem "jedeme maturitní otázky" zahýbala nová legislativa, díky které si maturant může nahradit školní maturitu z cizího jazyka mezinárodně uznávaným certifikátem.

Situace se teď má tak, že z 15 studentů ve skupině deset udělalo Cambridgeský certifikát FCE (ke zkoušce šli v prosinci, výsledky znají asi měsíc) a nechávají si ho uznat, čtyři studenti půjdou ke státní maturitě a jeden student z angličtiny maturovat nebude. Takhle to sice nevypadá ve všech maturitních třídách a asi ani na všech gymnáziích, ale v mé pokročilé skupině to takhle vyšlo.

Co to znamená v praxi? Že je sakra náročné sjednotit výuku tak, aby si z hodiny každý něco odnesl. 

Ti čtyři, co maturují státně, potřebují reálie maturitních otázek aspoň do svého 5minutového monologu. Můžou mít štěstí a vytáhnout si trochu okecávací otázku typu "Media" nebo "Vzdělávání", ale mohou mluvit třeba i o historii Ameriky nebo institucích Evropské Unie. Když pak člověk nezná obsah, může i pět minut být dost dlouhých. Tihle studenti by teda měli vidět maturitní otázky aspoň z rychlíku, aby těch pár minut sebejistě naplnili. Jejich jazyková úroveň sice převyšuje požadovanou B1, ale zase by měli zkoušku složit co nejlépe, že... Když je to pro ně tak lehký. 

Pak ta většina studentů s certifikátem - ti byli aspoň do Vánoc víceméně motivovaní procvičovat dovednosti a cvičení zacílené na zkoušku. Maturitní otázky je moc nebraly, protože málokdo počítal s tím, že by certifikát neudělal a pak u té školní maturity skončil (já jsem teda ráda, mít FCE je praktičtější než mít maturitu). Ale pořád se to nějak dalo (až na výjimky, které nebaví NIC a naopak nudný a zbytečný jim přijde VŠECHNO).

Takže co teď? Vůči těm čtyřem mi nepřijde fér úplně vynechat maturitní okruhy, nakopírovat jim pár pracovních listů a říct, ať se to naučí sami. Takového samostudia si na vejšce užijí ještě dost. Zase s tím nechci zbytečně "prudit" ty, kteří k matuře nepůjdou - ale taky se ptám, jestli by se vzdělání mělo dělit čistě takhle pragmaticky, podle toho, co zrovna student použije příští měsíc? Neměli by absolventi všeobecného gymnázia znát hlavní město Kanady? Co byla aféra Watergate? V jakém náboženství se slaví Chanuka? Alespoň pár her od Shakespeara?

Maturitní okruhy tedy projíždíme docela svižně, každý student zpracuje jednu otázku a tu pak prezentuje v hodině. I když tedy třeba téma není pro některé studenty tak poutavé, protože, jak mi jeden na rovinu řekl: "Bez urážky, ale Shakespeare fakt nikoho nezajímá," aspoň si procvičí prezentační dovednosti, čehož podle mě není nikdy dost. I na vysoké škole jsem zažila nespočet prezentací spolužáků, které byly špatné, od přípravy po provedení... Takže stoupnout si ještě jednou před spolužáky a něco odprezentovat jim určitě neublíží. 

A co s těmi zbylými, teď už jen několika desítkami vyučovacích hodin, kdy se maturitní otázky neprezentují? V rámci pololetní evaluace našich hodin jsme se při diskuzi v kroužku pokoušeli najít nějaký kompromis. Já jsem nabízela přípravu na zkoušku CAE, tedy vyšší, než právě udělali, práci s učebnicí, kterou si koupili teprve loni a procvičování maturitních témat formou her nebo mluvních cvičení. Maturanti to viděli trochu jinak: z jejich pohledu je příprava na zkoušku CAE, která pro ně teď není prioritou a reálně se k ní dostanou třeba za rok, zatím zbytečná. Maturitním tématům se chce věnovat jen někdo, stejně jako práci s učebnicí. Chtěli by se dívat na South Park, dělat jen nenáročná diskuzní cvičení nebo nedělat nic a mít taky jednou svatý klid a pokoj. Jasně, tak kdo by nechtěl...

Kromě toho, že je to osobnostně trochu komplikovaná a spíše pasivní třída, vidím problém i celkově v systému. Však považte sami - je jim 19 nebo 20, většina z nich má "maturitu" z angličtiny v kapse nebo je vysoce pravděpodobné, že to zvládnou levou zadní. Na vysokou už jsou buď přijatí nebo se naopak potřebují intenzivně připravovat na přijímačky, potažmo na maturitu z náročných předmětů, jako je fyzika nebo biologie. Jsou to vlastně dospělí lidé, kteří ale ještě pořád musí být ve škole, sedět na hodinách, kde už mají tak nějak splněno, přezouvat se a psát testy. Psát testy ze Shakespearů a Kanady, aby měli známky na vysvědčení, na které už se nikdy nikdo nepodívá. Není to absurdní? Podle mě je.

Není to tak dávno, co jsem si ve čtvrťáku v hodinách biologie a fyziky, které mě fakt už nezajímaly, dělala výpisky z doporučené četby na přijímačky na andragogiku. Já jsem teda měla všechny předměty až do matury - naši maturanti mají tu výhodu, že povinně mají jen češtinu, matiku a cizí jazyky a pak se profilují výběrem seminářů.
Ale stejně, ta anglina je už prostě nebere... Tak uvidíme, jak se s tím ještě poperem. Nechám si to přes jarňáky projít hlavou.

 ____________________
zdroj obrázků: veřejně sdílené Creative Commons