úterý 11. dubna 2017

Přihořívá... hoří...

...vyhoří!

Ty jo, tak já fakt nevím. Asi dělám něco špatně. Jsem vyčerpaná. Nejen v pátek večer, ale tak nějak pořád. Od Vánoc jsem víc nemocná než zdravá, ať už to jsou nějaký virózy nebo zase hlasivky... A ten pocit, že když jste nemocní, tak "práce stojí" a zameškává kvůli vám asi 100 lidí, je děsný...
Práce mě pořád hrozně baví, přijde mi smysluplná, ale to tempo je vražedný a moc ho neumím nějak snížit. Od studentů mám vesměs pozitivní zpětnou vazbu, na seminář, který učím nově, se na příští rok přihlásilo dvakrát tak víc studentů než letos, tak to asi nedělám úplně blbě, ale...

A čert vem', že ta práce není společensky doceněná. Už jsem si zvykla na to zvednuté obočí vždycky, když řeknu, čím se živím ("Učitelka, joooo???"), zvykla jsem si i na to, že si všichni myslí, že odcházíme domů ve dvě, užíváme si nechutně moc prázdnin a když přijdem do práce s kocovinou nebo se nám nic nechce, tak "jim pustíme nějaký video a je to, ne?" (Ne, to fakt není. S kocovinou?! Zkuste si to s rýmou, to úplně stačí.)

Jsem docela smířená i s tím malým platem. Jako jo, bylo by super vydělávat aspoň stejně jako jiní vysokoškolsky vzdělaní lidi, ale dá se s tím žít (aspoň zatím, bez dětí a hypotéky). Všechno to nějak vyváží ten pocit, že to má smysl, že se ode mě něco naučí, něco zajímavýho dozví nebo se třeba i pobaví. Nebo že si přečtou knížku, kterou by si jinak nevybrali, podívají se na video, na který by jinak nenarazili a při troše štěstí si odnesou lásku k angličtině na celý život, jako já (dobře, to je sice trochu naivní, ale neberte mi to). Nebo to na škále "ztráta času - nebylo to úplně marný" bude víc vpravo, aspoň.

I tak obecně, ta byrokracie, termíny, testování, přijímačky, další testování napříč ročníky, papíry, komise, přezkoušení... Dobře, dobře, vím, že i v jiných povoláních je hodně stresu, ale když vám čas na jídlo, toaletu a dozory na chodbách vyměřuje zvonění, snadno podlehnete dojmu, že je toho někdy moc.

Na vyhoření jsem, podle některých, příliš mladá. Já myslím, že to není o věku, ale budiž. No ale stejně, co teď?

Na netu se píše, ať se pravidelně věnuju nějakému koníčku a vymezím si přesnou dobu, kdy chci pracovat a tu pak neprotahuju. Kamarádky radí, ať si toho tolik neberu a rodiče mi kladou na srdce, ať se šetřím. Manžel říká, ať to tak nehrotím a myslím víc na sebe a na nás. Doktorka doporučuje, ať se nepřepínám, hodně piju a trochu přiberu (což se lehce řekne, ale věřte, hůř udělá). Kolegyně si myslí, že "se s tím nesmím tak párat", vyrábět jen takové materiály a aktivity, které pak půjde časem použít znovu (takže třeba pracovní list na americké prezidentské debaty se slovní zásobou z projevu Obamy a Trumpa do toho nespadá) a myslet nejdřív na sebe a až pak na studenty. A jeden student mi radil meditaci.


Tak jo, zkusím to všechno dohromady, po kouskách. Jestli má ještě někdo nějakou radu, sem s ní!

________________
zdroje obrázků (odshora dolů):
https://static.pexels.com/photos/271897/pexels-photo-271897.jpeg

https://cdn.pixabay.com/photo/2013/05/12/18/55/balance-110850_960_720.jpg

neděle 8. ledna 2017

Noční můra knihovnice

Co dělají učitelé během těch kratších prázdnin, jako jsou podzimní? Válej' si šunky, samozřejmě. Ale oficiálně mají rozplánovanou práci i na prázdniny a pokud ji nemohou udělat přímo v té době (třeba proto, že škola je prostě zavřená a zakódovaná), musí si ji napracovat ve dnech předchozích, po večerech.

Moje práce na podzimní prázdniny byla inventarizace knihovny angličtiny. Letos jsem se stala jejím správcem, což přes rok znamená dohlížení na výpůjčky, vymáhání dlouho půjčených titulů a objednávání nových, jsou-li peníze (což je pro knihomola, jako já, obzvláště uspokojující činnost). No a jednou za rok proběhne kontrola a přepočítání všech knížek.

Mám štěstí na fakt dobře vybavenou školu, a kabinet angličtiny zvlášť. Máme snad stovky titulů.
Naše anglická knihovna má tedy několik částí - žákovskou, to je beletrie, co si půjčují studenti. Pak jsou to slovníky, kterých máme hodně, několik druhů, a které se občas nosí do hodin, třeba pro kontrolu hláskování při psaní esejí. Dál máme i sady zjednodušené četby, třeba 16 kusů Gulliverových cest, mírně pokročilá úroveň. A nakonec největší část, odborná knihovna pro nás, učitele - příručky, učebnice, kopírovatelné materiály. Ty jsem sice loni všechny probrala (dva dny jsme loni místo školních výletů strávily s kolegyní jejich přebíráním), zařadila do polic a ty pak označila "Grammar", "Exams", nebo "Background studies", ale je jich tolik, že stejně nevím, kde která kniha je.


No a teď ta inventarizace - podle seznamu knih musím zkontrolovat, že tu fyzicky jsou. Pokud nejsou, tak o nich musím vědět (ta je půjčená tím a tím studentem nebo tu má na stole kolega protože ji často používá). Až to všechno projdu, přijde někdo z vedení a několik titulů náhodně zkontroluje: "Tak mi ukažte signaturu Aj1853." A já půjdu, sáhnu pro ni, otevřu na 1-4 straně, kde najdeme razítko školy a zkontrolujeme inventární číslo. A je to. Jasně. Jak lehce vydělaná stovka měsíčně navíc!

Nedělala jsem si iluze, že to bude práce na dvě hodiny, ale stejně mi to zabralo věčnost. Vopruzů tu bylo hned několik:

- vytištěný seznam knih nedává smysl. Knihy jsou tu zapsané tak, jak se kupovaly, takže třeba 10 Gulliverů a pak o tři strany dál další 4, a pak se dokoupily ještě dva do sady. Navíc jsou knihy pojmenované pokaždé jinak - jednou je to Slovník Oxford a jednou Oxford Dictionary.

- knihy nejsou zvenku označeny. Takže každou jsem musela vzít do ruky, otevřít, a někde na začátku najít razítko s číslem.

- jsou tu knihy, co tu být nemají. Darované knihy a starší vyřazené knihy v seznamu nejsou. To ale zjistím až ve chvíli, kdy ji vezmu do ruky, otevřu a nenajdu signaturu. Nebo najdu, ale nenajdu zase tu signaturu v seznamu - je stará a vyřazená, jen ji nikdo neškrtl.

- někdo si knihu půjčil, nikam to nezapsal a teď chybí. Nebo jsem ji vyhodila v červnu při tom přebírání? Kontrolovaly jsme to sice s kolegyní každá dvakrát, abychom nevyřadily knihu se signaturou, ale stát se to mohlo. Dobře mi tak...

- když projdu jednu skříň, nemůžu ji zamknout a nikomu od teď až do kontroly od vedení nic nepůjčit (nebo můžu, ale je to blbý). Takže i když tam teď ty slovníky byly všechny, ještě stokrát se vezmou do hodin. Budu teda doufat, že se vrátí všechny...

"Nežertuji, Paní Sharp. Vy máte naši knihu. My máme Vašeho syna."
zdroj orbázku: http://theslcpubliclibrary.weebly.com/uploads/1/8/4/6/18460800/8669810_orig.jpg

Mohl mi v tom utápění se v knihách někdo pomoct? Mohl. A pomohl - kolegyně, po které jsem knihovnu přebrala, se mnou prošla zjednodušené sady readerů a všechny slovníky. A pak ostatní kolegové pomáhali taky - kromě řečí "Jo, to vím, taková modrá, bývávala tady v tý polici, než jsi to přerovnala," mi třeba vážně pomohli něco najít a odškrtat. Ale stejně, děs.


Nakonec mi pár knih přece jen chybělo, ale směla jsem je naštěstí odepsat. Všechny tři knihy, na které jsem byla dotázána, jsem hned našla a ukázala (resp. u obrázkového slovníku jsem to trefila až na třetí dobrou, ale našla jsem ho). A poučení pro příští rok?

- začít dřív! Dva týdny před termínem je málo.
- označit během roku knihy zvenčí. Aspoň některý, ať nemusím brát do ruky úplně všechny.
- hlídat výpůjčky ještě ostražitěji. Nepůjčovat knihy oproti nečitelným podpisům. Hlídat, aby maturanti před maturitou všechno vrátili.
- koupit si za peníze, co za tu funkci mám, nějaký pěkný boty, ať se mi po té stoličce líp leze.
zdroj obrázku: http://favim.com/orig/201105/06/Favim.com-35538.jpg
Knihám a prázdninám zdar! :)