Dovolte mi parafrázovat krátký rozhovor ráno v kabinetě:
já: "Ty jo, holky, mně se dneska zase zdálo o škole. Měla jsem ve třídě všech 30 nebo kolik studentů* a nemohla jsem si zapamatovat jejich jména. Dělali hroznej bordel a já jsem je ani nemohla moc napomenout, protože jsem nevěděla, jak se jmenujou. A pak mi nefungoval počítač a musela jsem do kabinetu pro magneťák a pouštět poslech z něj, ale byl poškrábaný CDčko a zadrhávalo se to. Při testu. Probudila jsem se úplně zpocená."
(*na angličtinu se studenti půlí, mívám ve třídě max 17 studentů)
kolegyně 1: "To je dobrý. Mně se nedávno zdálo, že jsme na školním výletě a jeden kluk vylezl na strom, spadnul a zlomil si ruku. Volala jsem sanitku a všechno. Fuj. To mu musím říct, až ho zítra uvidím, že se mi o něm zdálo. Že mě zlobí i ve snu."
kolegyně 2: "Ježiš, to jsme už fakt postižený. Ale mně se o víkendu zdálo, že mě zavolali do kanceláře, že jsem nějak popletla tu inventarizaci, asi jsem to nestihla nebo jsem se někam nepodepsala a jako trest tu teď musím pomáhat uklízečkám. Jakože vytírat po vyučování, normálně hadrem na smetáku. Potupný."
Takže tak, Freude. Mně se o škole a studentech zdá pořád, většinou jsou to spíš noční můry, ale někdy je to i vtipný. Nevím, jestli se i jiným lidem zdá o práci. A studentům o škole. Asi jo. Budu doufat, že je to normální... Dobrou.
______
zdroj obrázků z Creative Commons, povoleno opětovné použití
