Děti, nekuřte!

Náhodou jsem se vyskytla jako dozor na preventivním programu proti kouření, který absolvovala třída patnáctiletých (převážně) kluků. Byla to druhá část bloku ze dvou, oba po dvou vyučovacích hodinách a já jsem byla jen na jedné, takže dojem nemám kompletní - ale i tak to stálo za to.
Chtěla bych vlastně smeknout před všemi, kteří tuhle bohulibou preventivní činnost dělají. Jak jsem viděla, nebyla to sranda.

Lektor začal nastavením a připomenutím pravidel (mluví jeden, žádné mobily atd.) a i když pořád opakoval: "Tak ale od teď už je ale chci dodržovat, mluví jeden, a teď mluvím já, takže vy jste zticha," ukočírovat tuhle kvartu není lehké. Přišlo mi hloupé je nějak moc usměrňovat, protože to pak působí, že si není schopný zjednat klid sám, když je učitelka "pští" ze zadní lavice - ale jak sám hned dodal, upovídaná skupina prý zase bývá aktivní při diskuzích, takže ho to zas tak z míry nevyvedlo.

Čekala jsem, kdy zazní pravidlo, které si pamatuju z podobných akcí na našem gymplu: "Co si tu řekneme, se nikdo z učitelů nedozví." Z té třídy sice učím jen půlku, ale že bych potřebovala vidět, jak se hlásí. kdo z nich kouří nebo kdo zkoušel trávu - díky, nechci. Zeptala jsem se teda lektora, jestli tam moje přítomnost nebude bránit nějakému osobnějšímu kontaktu - ale vyvedl mě z omylu, takhle se prý prevence už dávno nedělá, naposledy snad v devadesátkách, že by se vyptávali, kdo má s drogou jaké zkušenosti. No, zas tak stará škola teda nejsem, ale dobrá...

Program byl, aspoň z mého pohledu, opravdu zajímavý. Byla řeč o složení cigaret (kyanid a močovina? Fuj!), o biologické příčině závislosti, následcích (s luxusními ilustračními obrázky) a v neposlední řadě je nechal lektor spočítat, kolik pravidelný kuřák za svoji závislost utratí. Líbilo se mi, že se je nesnažil odradit od kouření poučkami a tlakem na (v tomhle věku ještě nestabilní) morální hodnoty, ale jasně před ně postavil fakta - ničí to tohle a tohle, reklama je zacílená na vás, stojí to tolik a tolik.

Ocenila jsem, že je nechával vypracovávat krátké úkoly s pracovními listy, i když to znamenalo hodně hluku a překřikování. Taky ustát s puberťáky debatu o tom, proč kouření způsobuje potíže s erekcí (už po deseti letech pravidelného kouření, věděli jste to?!), jestli je v penisu sval nebo kost a jak se tedy vlastně ztopoří, to chce podle mě opravdu koule.

Přemýšlela jsem, jestli by se tahle prevence nehodila už pro mladší studenty, ale každá třída má asi daný program a pořadí těch cyklů (o rok níž teď měli prevenci kyberšikany).

Tak i když přístup ke kouření studentů na naší škole by mohl být klidně přísnější (my jsme třeba nesměli kouřit asi padesát metrů od školy), doufám, že si z toho něco vezmou a s cigárem jich moc nepotkám.

Co si neuděláš sám...

...to nemáš. V téhle profesi to snad platí dvojnásob. Učitel má běžně 21 hodin týdně tzv. přímé pedagogické činnosti, tedy učí 21 hodin. Aby se to dobře dopočítalo do těch klasických 40 hodin, zbytek se v povolání učitele označuje jako "nepřímá pedagogická činnost", tedy jsou v tom všechny ty dozory, akce školy, čas na opravování testů, na přípravy apod. No a v tom "apod." se může skrývat plno věcí, které navenek nejsou moc vidět, ale je s tím plno práce.

Vezměte si třeba, že chcete zorganizovat zájezd. Najdete kvalitní cestovní agenturu, poptáte zájezd pro zatím blíže neznámý počet studentů, pak zjistíte zájem u studentů, oslovíte nejdříve jen vybrané třídy (aby ladily např. věkem a program zájezdu se jim mohl lépe přizpůsobit), vylepíte plakátky, hlásíte ve školním rozhlasu, děláte informační schůzky, rozdáváte předběžné přihlášky. Když máte rozdané už závazné přihlášky, poptáte u cestovky zájezd s konkrétním počtem studentů. Pak se zlobíte, když vám studenti nenosí přihlášky, nenosí peníze a pak se najdou i tací, kteří vyplnění závazné přihlášky neberou jako závazné a bez omluvy ze zájezdu tiše vycouvají. Rodiče pak v emailové komunikaci reagují uraženě, přece podpis jejich nezletilého dítěte na nějaké přihlášce na zájezd nemá žádnou právní váhu... No ano, to nemá, takže zoufalý učitel se jim pak marně zkouší vysvětlit, že u nás jsou studenti vedeni k tomu, aby zodpovědně četli to, co podepisují a vyskytne-li se okolnost, kdy nemůžou závazek dodržet, mají sami od sebe přijít a situaci řešit. Teď totiž učitel musí celý zájezd znovu vykalkulovat, což změní konečnou cenu pro účastníky, což jim musíte dát vědět a doufat, že se jich kvůli tomu neodhlásí ještě víc.
Totiž, ono by to bývalo mělo řešení - když se vám na začátku hlásí studentů víc, než se vejde do autobusu, jsou z nich náhradníci přesně pro tyhle případy. Jenže ti taky nečekají věčně, protože se  pak můžou rozhodnout jet třeba s němčináři do Vídně. A poslouchat pak u oběda řeči kolegů-nejazykářů, typu: "No joo, tak vy se jedete zrelaxovat do Skotska, to bych si taky nechal líbit!" je pak jen třešničkou na dortu. Pro koho že to vlastně děláte? Aha, pro studenty.

Pak třeba výběr nových učebnic - mám to štěstí, že na naší škole nejsou učebnice, podle kterých učíme, nezměnitelné. Když tedy vyjde nová, vhodná učebnice, která se mi zamlouvá, mohu na ni plynule přejít z jiné, zažité, pokud si tuto svou volbu dobře obhájím. To je opravdu velká výhoda, ale nese s sebou další zodpovědnost - těch faktorů, které musí učitel zvážit, než vybere novou učebnici! Pak ji musí poptat u knihkupce, ideálně vyškemrat slevu (děláme to pro studenty), vybrat od studentů peníze, poslat kopii faktury jinému knihkupci, který je ochoten poskytnout nám učitelské sady k novým učebnicím zdarma, nechat nainstalovat do všech počítačů nová audio CDčka a postarat se i o fakturu. Zbývá strávit s novou učebnicí několik příjemných večerů, aby se s ní učitel seznámil, zorientoval se v doplňkových materiály, testech, pak přijdou na řadu poslechy, videa, klíče k učebnici, k pracovnímu sešitu, k testům a tak vůbec.

Je libo třeba uspořádat olympiádu z anglického jazyka? Nebo jinou soutěž? Není problém, vyberte datum, připravte sady testů, mějte aspoň tři různé kategorie, zpropagujte soutěž u studentů, přihlašte k účasti i studenty, kteří se z nějakého důvodu nezapsali do soutěže v řádném termínu (hlavně, že je zájem!), omluvte přihlášené studenty z výuky u ostatních kolegů, nechte za sebe suplovat, když sedíte u samotných testů, pak testy ve volném čase, resp. během "nepřímé pedagogické činnosti" opravte, dožeňte přípravy na svoje vlastní hodiny, oznamte výsledky a termín ústního kola. A opět - připravte podklady, pracovní listy, obrázky, promyslete hodnotící tabulky (aby hodnocení bylo co nejobjektivnější) a zkoušejte od rána do půl čtvrté jen s pauzou na oběd. Soutěž vyhodnoťte a nechte svoje studenty srovnávat se studenty jiných škol. Nedejbože, aby dopadli hůř! Čekali jste vděk? Ale kdepak, děláte to přece hlavně pro ty studenty! Pro ně je to pořád ještě prestiž a o soutěže stojí.

Anebo co uspořádat nějakou extra akci, která by pro studenty byla přínosná nejen kvůli jazyku, ale odnesli by si i nějaký výrazný zážitek, poznatek? Třeba projekt Edison - skupina studentů z jiných zemí s námi ve škole stráví týden, chodí do hodin a prezentuje svou zemi a diskutuje se studenty. Asi ani nemusím moc popisovat, jak je to organizačně náročné - nejdřív vůbec školu do projektu zapojit, pak zajistit studentům ubytování v rodinách našich studentů, a jako bonus udělat rozvrhy jejich prezentací, aby každá třída viděla aspoň dvě prezentace a neopakovaly se...

Je to práce zdlouhavá, nevděčná... ale nesmíme zapomínat, pro koho to děláme. Má to smysl!