Ty jo, tak já fakt nevím. Asi dělám něco špatně. Jsem vyčerpaná. Nejen v pátek večer, ale tak nějak pořád. Od Vánoc jsem víc nemocná než zdravá, ať už to jsou nějaký virózy nebo zase hlasivky... A ten pocit, že když jste nemocní, tak "práce stojí" a zameškává kvůli vám asi 100 lidí, je děsný...
A čert vem', že ta práce není společensky doceněná. Už jsem si zvykla na to zvednuté obočí vždycky, když řeknu, čím se živím ("Učitelka, joooo???"), zvykla jsem si i na to, že si všichni myslí, že odcházíme domů ve dvě, užíváme si nechutně moc prázdnin a když přijdem do práce s kocovinou nebo se nám nic nechce, tak "jim pustíme nějaký video a je to, ne?" (Ne, to fakt není. S kocovinou?! Zkuste si to s rýmou, to úplně stačí.)
Jsem docela smířená i s tím malým platem. Jako jo, bylo by super vydělávat aspoň stejně jako jiní vysokoškolsky vzdělaní lidi, ale dá se s tím žít (aspoň zatím, bez dětí a hypotéky). Všechno to nějak vyváží ten pocit, že to má smysl, že se ode mě něco naučí, něco zajímavýho dozví nebo se třeba i pobaví. Nebo že si přečtou knížku, kterou by si jinak nevybrali, podívají se na video, na který by jinak nenarazili a při troše štěstí si odnesou lásku k angličtině na celý život, jako já (dobře, to je sice trochu naivní, ale neberte mi to). Nebo to na škále "ztráta času - nebylo to úplně marný" bude víc vpravo, aspoň.
I tak obecně, ta byrokracie, termíny, testování, přijímačky, další testování napříč ročníky, papíry, komise, přezkoušení... Dobře, dobře, vím, že i v jiných povoláních je hodně stresu, ale když vám čas na jídlo, toaletu a dozory na chodbách vyměřuje zvonění, snadno podlehnete dojmu, že je toho někdy moc.
Na vyhoření jsem, podle některých, příliš mladá. Já myslím, že to není o věku, ale budiž. No ale stejně, co teď?
Na netu se píše, ať se pravidelně věnuju nějakému koníčku a vymezím si přesnou dobu, kdy chci pracovat a tu pak neprotahuju. Kamarádky radí, ať si toho tolik neberu a rodiče mi kladou na srdce, ať se šetřím. Manžel říká, ať to tak nehrotím a myslím víc na sebe a na nás. Doktorka doporučuje, ať se nepřepínám, hodně piju a trochu přiberu (což se lehce řekne, ale věřte, hůř udělá). Kolegyně si myslí, že "se s tím nesmím tak párat", vyrábět jen takové materiály a aktivity, které pak půjde časem použít znovu (takže třeba pracovní list na americké prezidentské debaty se slovní zásobou z projevu Obamy a Trumpa do toho nespadá) a myslet nejdřív na sebe a až pak na studenty. A jeden student mi radil meditaci.
Tak jo, zkusím to všechno dohromady, po kouskách. Jestli má ještě někdo nějakou radu, sem s ní!
________________
zdroje obrázků (odshora dolů):
https://static.pexels.com/photos/271897/pexels-photo-271897.jpeg
https://cdn.pixabay.com/photo/2013/05/12/18/55/balance-110850_960_720.jpg
